Nabídka tepelných izolací může vypadat poněkud jednotvárně, ale mezi jednotlivými typy mohou být zásadní rozdíly, které výrazně ovlivní fungování celé stavby. Proto byste neměli podceňovat ani zdánlivé detaily. Zaměřit byste se měli především na následující parametry:
- Součinitel tepelné vodivosti λ [W/mK] – Pokud jeho hodnotou vydělíme tloušťku izolace v metrech, dostaneme tepelný odpor R čili přibližně obrácenou hodnotu součinitele prostupu U. Čím menší je součinitel tepelné vodivosti, tím méně tepla izolace vede a tím lépe izoluje.
- Faktor difuzního odporu μ – Je definován jako relativní schopnost materiálu propouštět vodní páru difuzí. Čím je faktor vyšší, tím hůře materiál vodní páru propouští.
- Pevnost v tlaku – Obvykle se udává v kPa.
- Nasákavost – Rozhoduje o tom, zda je možné materiál trvale vystavit například zemní vlhkosti.
Tepelné izolace jsou součástí několika zásadních konstrukcí ve stavbě, přibližme si tedy, které materiály se hodí pro konkrétní části stavby.
Spodní stavba
EPS
U spodní stavby se izolace řeší v několika místech. Typicky je to izolace podlahy, která zabraňuje prochladnutí pochozí vrstvy, únikům tepla a vzniku plísní. Obvykle se pro tuto konstrukci využívá expandovaný pěnový polystyren (EPS), který vyniká příznivou pořizovací cenou, je relativně odolný v tlaku a snadno se s ním pracuje.
V poslední době roste obliba zakládání na izolaci z pěnového skla. Tento materiál zajistí dostatek ochrany před prochladnutím spodní stavby, zároveň je velmi pevný
Především u napojení podlahy na terasové dveře je ale důležité dobře dořešit hydroizolaci soklu, aby nepronikala do podlahy vlhkost. Součinitel tepelné vodivosti tohoto materiálu je 0,034–0,037 W/mK. Využít se dají i systémové desky opatřené nopy, které usnadňují instalaci teplovodního podlahového topení.
Strany desek jsou opatřeny zámky, které zajišťují, aby následně prováděná cementová nebo anhydritová vrstva litá na topení nepronikala mezerami v tepelné izolaci a nenarušovala vlastnosti tepelněizolačního souvrství.
Pěnové sklo
Velmi zajímavým materiálem pro izolaci spodní stavby je pěnové sklo. Vyrábí se rozemletím aluminio-silikátového skla s příměsí uhlíkového prachu a po výpalu několikanásobně zvětší objem. Dodává se buď ve formě desek, nebo granulátu a využívá se pro izolování základových desek.
Díky uzavřené struktuře totiž zabraňuje pronikání vlhkosti, přitom má dostatečnou pevnost a tepelněizolační schopnost (u granulátu se uvádějí hodnoty λ kolem 0,07 W/mK). Založení na desce z pěnového skla eliminuje vznik tepelných mostů, které u klasického zakládání mohou vzniknout především v oblasti návaznosti desky, podlahy a soklu.
EPS s uzavřeným povrchem
Najdete ho také pod označením Perimeter. Využívá se při izolování soklu, protože vyniká nízkou nasákavostí i při dlouhodobém působení vlhkosti, zároveň má velmi slušný součinitel tepelné vodivosti (cca 0,034 W/mK). Nevadí mu stékající ani odstřikující voda, jeho povrch je opatřen jemnými drážkami pro snazší nanášení lepicích tmelů. Alternativu představuje mechanicky ještě odolnější polystyren extrudovaný (XPS).
Svislé nosné konstrukce
EPS
Fasádní polystyren se obvykle volí kvůli relativně příznivé ceně, nevýhodou tohoto materiálu je vyšší difuzní faktor, takže laicky řečeno domu nedovoluje dýchat, respektive hůře propouští vodní páru difuzí. Například u montovaných dřevostaveb s difuzně uzavřenou skladbou má ale tento materiál nezastupitelnou funkci, protože snižuje realizační náklady.
Minerální izolace
Vznikají rozvlákňováním taveniny směsi hornin a dalších přísad. Vynikají velmi dobrým součinitelem tepelné vodivosti (λ = cca 0,035) a velmi nízkým faktorem difuzního odporu (hodnota kolem 1,0).
Minerální vata je oblíbenou volbou a není se čemu divit – výborně tepelně izoluje, má dobré difuzní parametry a její sortiment je nesmírně široký
Hodí se tedy pro zateplení většiny zděných konstrukcí za předpokladu, že stavebník nevolí jednovrstvý systém zdění. Důležité je desky nejen lepit, ale zároveň podle montážního pokynu kotvit dostatečným množstvím speciálních hmoždinek.
Dřevovláknité izolace
Tento materiál bude zajímat především majitele dřevostaveb s difuzně otevřenou skladbou. Dřevovláknité desky jsou paropropustné, voděodolné a spojují se na pero a drážku. Fungují velmi dobře jako exteriérová izolace dřevostaveb, výrobci uvádějí, že tento materiál má rovněž relativně vysokou akumulační schopnost.
Umístit se dají jak pod omítku, tak pod provětrávanou fasádu. Součinitel tepelné vodivosti λ je kolem 0,043 W/mK, faktor difuzního odporu cca 3,0.
Fenolitická pěna
Velmi zajímavým materiálem je fenolitická pěna s uzavřenou buněčnou strukturou. Deska má po obou stranách fólii, která chrání jinak relativně křehké jádro, typicky mají tyto desky narůžovělou barvu a při působení UV záření přecházejí do oranžového tónu.
Fenolitická pěna patří mezi nejdražší běžně dostupné izolanty, nicméně má nezastupitelnou roli při řešení konstrukčních detailů. Její součinitel tepelné vodivosti λ má hodnotu pouze 0,02 W/mK, což znamená, že materiál izoluje stejně jako například minerální vata nebo polystyren, ovšem při poloviční tloušťce.
Toho se využívá při řešení izolování nadokenních žaluziových kastlíků, pokud nejsou prováděny systémovými prvky, případně při izolování parapetů a další choulostivých detailů souvisejících s připojováním jednotlivých konstrukcí.
Střecha
Minerální izolace
Stálice mezi tepelnými izolacemi určená především pro izolaci šikmých střech, případně zavěšených podhledů, k izolaci dutin atd. Kromě dobré tepelné izolace vyniká rovněž akusticky izolační schopností. V třídění reakce na oheň spadá do kategorie A1, je tedy považována za nehořlavou.
PIR
Obrovský boom zažívá polyisokyanurátová pěna (PIR) vypěněná mezi dvě vrstvy sendvičové fólie. Desky jsou opatřeny polodrážkou a spojují se na sraz. Tento materiál se používá stále častěji, protože roste zájem o nadkrokevní izolování střech. Umístění tepelné izolace až na krokve totiž významně eliminuje tepelný most, který samotná krokev představuje, a zároveň neubírá prostor pro podkroví.
Dřevovláknité desky zajistí tepelněizolační schopnost a zvukovou ochranu v novostavbách i rekonstrukcích
Systém těchto desek dokáže spolehlivě realizovat parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstvu střechy. Součinitel tepelné vodivosti λ je vynikající – dosahuje hodnoty kolem 0,022 W/mK, výsledná skladba tedy může být relativně subtilní. Pokud se desky kladou ve dvou vrstvách, pokládka probíhá s převazbou, aby nevznikaly spáry přes dvě vrstvy izolace.
Polystyreny obecně
Expandovaný, extrudovaný nebo případně polystyren s příměsí grafitu (takzvaný šedý polystyren) jsou skvělým řešením především pro izolaci plochých střech. Dobře se s nimi řeší spád střechy pro odvodnění, vynikají dobrou tepelnou izolací a mechanickými vlastnostmi.
To, jaký druh polystyrenu zvolit, nelze zobecnit, protože vždy záleží na typu ploché střechy, výběr je tedy spíše otázkou na projektanta než stavebníka.
Foukané izolace
Zapomínat samozřejmě nesmíme ani na foukané izolace, jež ocení především majitelé starších objektů určených k zateplení. Foukaná izolace umožňuje velmi snadné zaizolování střechy nebo třeba stropu bez nutnosti demontáže celé konstrukce. Využívá se k tomu především celulózové vlákno vzniklé recyklací z čistého jednodruhového novinového papíru s příměsí minerálních solí.
Především pro rekonstrukce jsou ideální foukané izolace – stavebník není nucen kvůli zateplení demontovat významnou část konstrukce
Izolace je odolná proti hnilobě i požáru. Má velmi dobré difuzní parametry (faktor difuzního odporu na hodnotě kolem 3,0) a tepelněizolační vlastnosti (λ = 0,037 W/mK). Jako foukaná izolace se dá ale použít rovněž polystyren, minerální vata nebo dřevovlákno.
Další část speciálu Jak ušetřit na stavbě: Aby bylo teplo vyjde 20. 3. 2024.
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 12/2023.
Zdroj: Dům&Zahrada
