Stručný souhrn z článku

  • Životnost dřevostaveb je ovlivněna mnoha faktory, včetně kvality materiálů, provedení a údržby, s rostoucí popularitou v ČR.
  • Dřevostavby se vyznačují rychlostí a efektivitou výstavby, odlišují se využitím dřeva a jeho kombinací s jinými materiály. Moderní technologie umožňují použití vysušeného nebo lepeného dřeva pro lepší statické a tepelné vlastnosti.
  • Vlhkost je hlavním nepřítelem dřevostaveb, jejich dlouhá životnost závisí na správném návrhu a provedení konstrukce. Existují různé typy dřevostaveb, každý s vlastními přednostmi a nevýhodami.

Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.
 
 
 

Dřevo je jedním z nejstarších stavebních materiálů. Jeho četné kladné přírodní vlastnosti, stavební bonusy i ekologický původ ho proto již delší dobu posouvají do popředí zájmu stavebníků a stavitelů. Důkazem budiž fakt, že v České republice činí podíl dřevostaveb již 16 %. Některé z nich nejsou na první pohled identifikovatelné, u jiných je dřevěná podstata vidět na kilometry a ani nemusí jít o sruby. Moderní dřevostavby mají totiž mnoho tváří.

Jejich životnost ovlivňuje spousta faktorů, mezi něž podobně jako u zděných staveb patří například kvalita materiálu, provedení a použité doplňky a v neposlední řadě také údržba objektu, která se projeví v užitné kvalitě i době trvání. Stejně jako stavby z cihelné klasiky také dřevostavby se od sebe odlišují podílem použitého dřeva, jeho konstrukčním využitím i kombinací s jinými materiály.

U dřevostaveb odpadají některé technologické procesy jako vysychání, dotvarování a vymrzání, které brzdí výstavbu v řádu několika měsíců. Stavět lze začít bez ohledu na roční období a hrubá stavba domu je dokonce otázkou několika málo dnů. Konstrukce dřevostavby je podle údajů Českého statistického úřadu hotová v průměru o 1,5 roku dříve než konstrukce zděného domu.     

Jak se staví mrakodrap ze dřeva? Podívejte se

Zdroj: Youtube

Konstrukční dřevo

Historické konstrukce hrázdění, roubení, ale i naprosté většiny krovů se dělávaly ze syrového řeziva. Bylo snadno opracovatelné – tesání, štípání či pouhé dlabání tesařských spojů je ve vyschlém materiálu prakticky neproveditelné. Konstrukce z čerstvého dřeva byly navíc velmi poddajné, vyschnutím se ještě více zpevnily a spoje se zatáhly.

Takový postup byl možný v dobách, kdy se trámy krovů a stěn neuzavíraly hermeticky a mohly se postupně zbavovat své vlhkosti, která volně odcházela do okolí, a dřevo tak vysychalo v téměř ideálních podmínkách. Ostatně i dnes používají tesaři na nové krovy vesnických chalup čerstvé dřevo zpracované „do oblouku“ tak, aby si pod tíhou tašek sedlo.

Jenže takových odborníků není mnoho a současná výstavba se od té poměrně nedávno minulé diametrálně liší. Zvýšily se nároky na rychlost výstavby, a krovy proto musí být vodotěsně zakryty hned po osazení střechy. Ani moderní sendvičové stěny nejsou průvzdušné natolik, aby se v nich obsažená vlhkost mohla bez problému uvolňovat a řezivo pozvolna a spolehlivě vysychalo. Z toho důvodu se dnes volí dřevo zcela vyschlé, uměle vysušené, nebo se místo masivu stále častěji prosazují zcela homogenní lepené profily dodávané v libovolných délkách, které se mohou mnohem lépe přizpůsobit statickým či tepelným požadavkům. Primární surovina se tak navíc využívá mnohem ekonomičtěji než v případě masivních trámů. 

Nejčastější technologií dřevostaveb u nás je rámová skeletová konstrukce vyplněná tepelnou a akustickou izolací s pláštěm z konstrukčních sádrokartonových či sádrovláknitých desek. „Moderní konstrukční desky, mezi něž patří i sádrokartonová deska RigiStabil, jsou materiál, který lze v dřevostavbách všestranně použít. Vlastnostmi se vyrovnají zděným příčkám,” vysvětluje Zdeněk Černošek, produktový manažer společnosti Rigips.

Stálý nepřítel

Pokud se má dosáhnout dlouhé životnosti, musí být dřevostavba dobře provedena a dřevo ve stěně chráněné před největším nepřítelem – vlhkostí. „Málokdy se setkáváme s poruchami způsobenými zemní vlhkostí – každý ví, jak rychle dřevo na zemi podlehne zkáze. Stejně tak žádný majitel nedovolí, aby mu do domu zatékalo. Proto současné dřevostavby nejvíce ohrožuje nenápadná vzdušná vlhkost, vodní pára, jež je všude kolem nás a při nevhodném návrhu či chybném provedení může zkondenzovat uvnitř konstrukce. Zde se postupně hromadí a vlhnoucí dřevo začne pomalu degradovat a ztrácet pevnost, což může vést až k destrukci konstrukcí a nákladným sanacím,“ vysvětluje architekt Pavel Šmelhaus z Atelieru ARS. 

Vstupu vlhkosti do stěn a střech lze účinně zabránit použitím parotěsnicí vrstvy, nebo se držet v současnosti preferovaného konceptu difuzně propustných konstrukcí, takže vlhkost může procházet oběma směry bez rizika nebezpečné kondenzace. Oba přístupy mají své zastánce a optimální podmínky použití. Každý projektant obeznámený s dřevostavbami by měl tyto aspekty dobře znát a být schopen doporučit pro daný typ a tvar domu vhodné řešení – například pod ploché střechy je nutné umístit parozábranu, zatímco dřevem obložená fasáda může být v difuzně propustném provedení.

Přínosem jistě je i technologie české firmy Senzomatic, která umožňuje nepřetržitý monitoring úrovně vlhkosti ve stavbách a varuje před potenciálními úniky vody. Systém funguje tak, že chytré senzory umístěné v nemovitostech zejména na nepřístupných místech sbírají data o vlhkosti konstrukce i vzdušné vlhkosti a teplotě. Data se následně přes řídicí jednotku posílají každých pět minut k analýze.

Typy dřevostaveb

Jednotlivé typy konstrukčních systémů ze dřeva mají své silné a slabé stránky:

Dřevostavby z lehkého skeletu

Svislou nosnou konstrukci domu tvoří subtilní tyčové prvky obdélníkového průřezu. Předem vyrobené prvky se na stavbě sestavují do rastru, který udává základní dispozici domu. Konečné tuhosti stěn se dosáhne až po doplnění rastru deskovými materiály, většinou cementovláknitými nebo dřevoštěpkovými.

Dřevostavby z těžkého skeletu

Nosná konstrukce je tvořena sloupy a průvlaky masivních nebo složených průřezů. Většinou se využívá lepené lamelové dřevo (glulam, tedy glued laminated timber) nebo vrstvené dýhované dřevo (LVL, tedy laminated veneer lumber). Skeletová konstrukce se musí vhodně vyztužit proti působení vodorovných sil. Proto je důležité věnovat pozornost řešení stropní konstrukce, jejíž tuhost ovlivňuje tuhost celé stavby.

Dřevostavby z masivních panelů

Do této kategorie se řadí stavby složené z plošných dřevěných elementů (panelů), patří sem tedy i budovy srubové a roubené. Nejpoužívanějším materiálem je křížem vrstvené dřevo (cross laminated timber), pro které se používají zkratky CLT či X-lam. Díky křížem orientované vrstvě prken patří k výhodám tohoto systému eliminace ortotropního chování dřeva (je omezen přirozený charakter dřeva nemít ve všech směrech stejné mechanické a tepelné vlastnosti), velká prostorová tuhost objektů a výborná statická i dynamická odolnost systému.

Dřevostavbu dokážou profesionálové postavit za pár dnů. Podívejte se:

Zdroj: Youtube

Dřevostavby ze sendvičových panelů

Nosné systémové panely jsou obvykle tvořeny dvěma deskami na bázi dřeva a vnitřní vrstvou tepelné izolace, nejčastěji z pěnového polystyrenu nebo jiného tuhého plastu, či měkkým materiálem – deskami z minerálních vláken. Jednotlivé prvky nosné konstrukce se vyrábějí ve výrobně a na stavbě se po dodání ihned montují. Na připravenou nosnou konstrukci se z vnější strany dávají další vrstvy obvodového pláště. Z vnitřní strany se obvykle doplňuje obklad z deskových materiálů. Výhodou konstrukce z panelů je především rychlost výstavby.

Roubenky

Nosná konstrukce se skládá z opracovaných masivních dřevěných prvků, obvykle trámů. Charakteristickým prvkem je roh stěn s rybinovým spojem trámů – tzv. roubení. Konstrukce moderních roubenek se ve spárách obvodových trámů doplňuje izolací vloženou do drážek v trámech, případně tmelem a dalšími utěsňujícími úpravami. Pro co nejdelší životnosti roubenky by měl být obvodový plášť co nejméně smáčen vodou, k čemuž dopomohou velké přesahy střechy a další konstrukční úpravy. Důležitá je také pravidelná údržba dřeva.

Sruby

Základem konstrukce budovy je opracovaná kulatina. Na rozdíl od roubenek v rozích jednotlivé prvky přečnívají, a tím vytvářejí charakteristický vzhled srubu. U moderních srubů se pro zajištění spojitého obvodového pláště spáry kulatiny utěsňují. Spoj kulatiny je klíčovým detailem, který musí zajistit dlouhodobou těsnost a stálý tvar. Dřevo srubu je po celou dobu vystaveno povětrnosti, proto se po dokončení stavby musí provádět pravidelná údržba stanovená výrobcem domu.

Další faktory pro dlouhověkost      

Izolace plechové střechy

U dřevostaveb s plechovou střechou je nezbytné ochrannou vrstvou zabránit pronikání vlhkosti pod krytinu do střešní konstrukce. Aby bezchybně fungovala, musí se dodržet správný postup při pokládce, protože ochranná vrstva se kotví do střešní konstrukce. „To se většinou provádí provrtáním speciálního šroubu s kovovou podložkou a těsněním skrz krytinu do nosného podkladu. Je ale důležité jej správně dotáhnout, nesmí to být ani málo, ani moc,“ vysvětluje Petr Tureček, produktový manažer společnosti Satjam.

Instalace oken

Ačkoli mohou být moderní dřevostavby prakticky k nerozeznání od klasických zděných domů, instalace oken vyžaduje speciální postup. „Použitý materiál a stavební technologie vytvářejí v dřevostavbách specifické podmínky pro instalaci oken, s nimiž by měl jejich výrobce dopředu počítat a zvolit odpovídající technologii montáže. Je nutné již ve fázi projektu řešit velikost a způsob instalace otvorových výplní, a to zejména té z masivního dřeva,“ upřesňuje Pavel Kašpar, manažer technického vývoje společnosti Vekra.

Řízené větrání

Optimální vnitřní klima moderních dřevostaveb pomůže udržet systém řízeného větrání.  „Pokud je dřevostavba difuzně uzavřená, v interiéru kompletně uzavře vlhkost z mokrých procesů (třeba při pokládce podlahy apod.), která tak nemá kudy uniknout. U difuzně otevřených dřevostaveb se sice vlhkost částečně odvádí, nicméně to stále není dostačující,“ upozorňuje Roman Šubrt, odborník na komfortní větrání Zehnder. V důsledku nedostatečné výměny vzduchu se pak mohou v interiéru tvořit plísně. Zvyšující se požadavky na těsnost budov činí nejen dřevostavby schránkou, v níž se uzavírá vydýchaný vzduch s vysokým podílem CO2, vlhkost, plísně a mikroorganismy, které mohou mít fatální vliv na obyvatele i na nemovitost jako takovou.

Téměř věčné dřevo

Historie poskytuje důkazy nejen o tom, že co přežije, je životaschopné, ale také o způsobech a použitých technologiích. Překvapivě široké bylo využití dřeva v inženýrských stavbách, které si dnes spojujeme jen s ocelí a betonem. Například zakládání na kůlech pro bažinaté oblasti doporučil ve svých knihách římský učenec Vitruvius, a nacházejí se tak pod mnoha římskými stavbami – cestami a mosty z předkřesťanského období. Dodnes na dřevěných pilotách zaražených do mořského dna stojí Benátky proslavené svými kamennými a cihelnými stavbami. Bez dřeva by zde ale slavné město nebylo. Dubové kůly se ukázaly být tím nejlepším základem pro tisícileté sídlo na vodě. 

Obdobně je založen i rozlehlý barokní klášter v západočeských Plasích. Dřevěné základové rošty jsou dodnes vidět na dnech barokních bazénků pod schodišti. I zde voda ideálně chrání piloty před přístupem vzduchu, a dřevo tak paradoxně nemůže podlehnout hnilobě ani jiným škůdcům. Dalším příkladem dokonale vzdorujícím živlům je dřevěná pagoda v japonské Hōryū-ji. Odolává klimatu a díky pružné konstrukci i častým zemětřesením už víc než 1 400 let.

Evropské příklady jsou o několik století mladší, ale i tak působí úctyhodným dojmem. Dubová palisádová stěna kostela v Greenstedu je vystavena nevlídné anglické povětrnosti více než 1 000 let a je považována za nejstarší dochovanou dřevěnou konstrukci v Evropě. Pokud jde o celodřevěné stavby, za pozornost stojí norské Stavkirche, tedy kolekce kostelů v jižním Norsku ze 12.–13. století. Jejich konstrukce je bez jakýchkoli kovových spojovacích prvků, vše drží jen pomocí dokonale provedených tesařských kolíkovaných spojů.

Nejstarší dochovanou dřevěnou konstrukcí v Čechách je krov presbytáře kláštera v Chebu – dle posledních průzkumů pochází z roku 1319. A není to zase taková rarita, gotické krovy měšťanských domů v témže městě jsou ze 14. až 15. století. Jde-li o celou dřevostavbu, je u nás asi nejprokazatelněji doloženo stáří roubení Hamousova statku ve Zbečně s konstrukcí nadsklepních trámů z let 1577-1583. K zajímavostem této bývalé rychty patří, že byla obývána až do druhé poloviny 20. století, tedy nepřetržitě téměř 400 let.

Blízká budoucnost

Dřevo v současnosti získává uplatnění také ve velkých a občanských stavbách. Začíná se prosazovat v bytové výstavbě i u nás, kde však protipožární legislativa nepovoluje vyšší než čtyřpatrové budovy. Příklady ze zahraničí ale ukazují, že není nutné se takto omezovat. Stavebním přednostem i trvanlivosti dřeva uvěřili tvůrci velkých projektů, takže ve vídeňské oblasti Waterfront chystá společnost UBM Development AG výstavbu Timber Marina Tower, tedy 113 metrů vysoké kancelářské budovy s dřevo-hybridní konstrukcí. Mezi moderní dřevěné obry patří také rádiová vysílací věž Gliwice v Polsku s úctyhodnými 118 m. Na nejvyšší stupínek obytných dřevostaveb v Evropě v roce 2015 vystoupila budova v norském Bergenu. Nese jméno The Tree, což znamená strom, a má výšku 52,8 m. Pro srovnání: UBM Development Czechia staví rezidenční projekt Timber Praha, první dřevěné vícepodlažní bytové domy, které budou mít kvůli již zmíněným omezením tuzemské legislativy maximální výšku jen 12 metrů. 

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 11/2023.

Zdroj:  Dům&Zahrada

Související články