Řada možných omylů je dlouhá – nesprávný projekt, výběr firmy s nedostatečně připravenými odborníky, nevhodná střešní krytina, špatné provedení střešní konstrukce nebo zanedbání klíčových detailů.

Střešní tvarosloví

Co se týče tvaru střechy, platí pravidlo, že jednoduchost je zárukou spolehlivosti. Největší komplikace při zhotovení totiž nevznikají při pokládce krytiny na plochu, ale při zpracování detailů, jako jsou nároží, hřebeny, úžlabí, změny sklonů nebo průchody kolem střešních oken, komínů a výlezů. Kvalita těchto detailů odráží mistrovství pokrývačů a zároveň zajišťuje, že voda těmito místy nebude zatékat.

Zdroj: VLM

Střechy se obecně dělí na ploché, šikmé a strmé. V České republice převažují šikmé sedlové, zatímco moderní vily většinou využívají pultové nebo ploché. Sklon je podstatný pro výběr střešní krytiny, kterou architekt doporučí po konzultaci se stavebníkem. Každý typ krytiny vyžaduje určitý minimální sklon specifikovaný výrobcem, aby se zajistila odolnost proti průniku dešťové vody bez nutnosti dalších izolačních opatření.

Potřeba stavebního povolení

V otázce potřeby stavebního povolení či ohlášky je zásadním faktorem povaha dané rekonstrukce. „Pokud pouze měníte střešní krytinu za jiný typ, není ve většině případů potřeba s úřady nic řešit. Zpravidla se totiž změnou vzhledu stavby myslí zásadní změna materiálu, nikoliv pouze nová barva. Při jakýchkoliv změnách je však jistotou kontaktovat místní stavební úřad a ubezpečit se, že se na chystanou rekonstrukci nevztahuje žádná zákonná povinnost,“ tvrdí Michal Ponec, manažer marketingu českého výrobce betonové střešní krytiny Betonpres.

Dále dodává, že nutnost stavebního povolení se obecně vztahuje zejména na případy, kdy je součástí projektu také rekonstrukce krovu, jelikož přitom zasahujete do nosných částí budovy, které mají vliv na stabilitu domu.

Typy střech podle sklonu
Střechy se podle sklonu dělí na:
– ploché se sklonem 0–10°
– šikmé se sklonem od 10–45°
– strmé se sklonem 45–90°

Novostavba nebo rekonstrukce

Střechu lze rozčlenit na tři základní části: nosný systém, krytinu a izolaci. Nejprve je nutné určit tvar střechy, od něhož závisí i vhodný typ krytiny. Přístup se liší u rekonstrukcí a novostaveb.

Během rekonstrukce je zásadní posoudit stav nosného systému. Pokud není v plánu využívat podkroví pro bydlení, lze si vystačit pouze s revizí nebo opravou krovů a instalací jednoduché lehké krytiny, což představuje nejekonomičtější variantu.

„Plechová krytina se hodí i pro stavby, kde už krov není v úplně stoprocentním stavu, a klasické střešní tašky by tak pro něj byly příliš těžké. Střecha pak může bez problémů dále sloužit mnoho let, aniž by bylo nutné předělávat celý krov. Kvalitně provedená plechová střecha má navíc dlouhou životnost, ale na údržbu přitom stačí vynaložit jen minimální úsilí,“ popisuje Ing. Petr Tureček ze společnosti Satjam, předního českého výrobce plechových střech.

Konstrukce pod krytinou

Krovy tvoří základní nosný systém střechy. Jejich hlavním úkolem je rozložit zátěž od položené krytiny, sněhu a dalších faktorů včetně jejich vlastní hmotnosti do svislých nosných struktur budovy. Přidá-li se k tomu ještě zatížení od větrných poryvů, je zřejmé, že krovy musí být pečlivě navrženy a precizně zkonstruovány, aby vydržely desítky let. Důležité je při návrhu zvážit také možnost budoucího využití podkroví.

U moderních krovů šikmých střech se rozlišují dvě hlavní kategorie. První skupinu tvoří systémy odvozené od hambalkové konstrukce – skládají se z plošných trojúhelníkových rámců, které jsou sestavené ze šikmých krokví spojených vodorovnou základnou. Ta zastupuje funkci vazného trámu a zároveň slouží jako stropní trám. V horní části jsou krokve spojeny vodorovným prvkem – hambalkem.

Druhou skupinu představuje jednoduchá krokevní soustava skládající se z párových krokví spojených v hřebeni a stabilizovaných hambalkem. Krokve se umísťují na pozednice svislých nosných stěn. Tento přístup se často uplatňuje při rekonstrukci historických krovů pro získání volného obytného prostoru.

Stabilitu konstrukcí zajišťují ztužidla jako ocelové tyče a desky z dřevěných materiálů, jež nahrazují tradiční dřevěné trámy. V současnosti se pro nosné prvky krovů často používají také lepené hranoly nebo I profily s deskovým materiálem.

Izolační fólie
Dlouhou životnost střechy zajistí použití kvalitní hydroizolační a parotěsné fólie. Hydroizolační fólie, známé také jako podstřešní, slouží k ochraně proti pronikání dešťové vody a kondenzaci do spodních vrstev pod krytinou. Na druhé straně parozábrany brání průniku teplého a vlhkého vzduchu z interiéru do střešního pláště, čímž zabraňují kondenzaci v izolaci, která by mohla vést k tvorbě plísní a poškození izolace i dřevěných konstrukcí střechy. Parozábrany tedy vytvářejí vzduchotěsnou bariéru mezi podkrovím a střešním pláštěm. Na trhu jsou dostupné jednovrstvé fólie se zpevňující mřížkou, avšak pro lepší výkon se doporučuje investovat do vícevrstvých fólií.

Odvětráním proti vlhkosti

Správné odvětrávání je klíčovou, ale často přehlíženou složkou pro dlouhodobě dobrý stav střechy se skládanou krytinou, ať už jde o dvouplášťové, nebo tříplášťové systémy. Bez adekvátního ventilačního systému hrozí riziko kondenzace vlhkosti, která může výrazně zkrátit životnost střechy a celkově ji poškodit.

Chyby ve ventilačním systému mohou mít na svědomí nejen projektanti, ale i pokrývači, například pokud použijí nesprávný typ tašky, sníží sklon střechy, zvolí nevhodný typ fólie nebo nedodrží specifikované větrací otvory. Běžným problémem je také utěsnění nasávacích otvorů v oblasti okapu během instalace podhledu.

Větrací tašky

Pokrývači někdy přehlédnou, že velikost větracích průřezů osciluje v závislosti na typu použitých pálených tašek. Průřezy se obvykle pohybují mezi 12 a 25 cm², což vyžaduje pečlivý návrh počtu větracích tašek přizpůsobený konkrétnímu modelu.

Někteří pokrývači však instalují pouze jednu větrací tašku na každý běžný metr hřebene, což bývá bezproblémové pro betonové tašky, ale u pálené krytiny může takto nedostatečné větrání negativně ovlivnit záruční podmínky v případě reklamace.

Moderní tříplášťové systémy

Tříplášťová střecha patří mezi historicky osvědčená řešení. Ve větrané tříplášťové střeše vzduch proudí ve dvou vzduchových mezerách – jedna je umístěna mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a druhá mezi doplňkovou hydroizolační fólií a tepelnou izolací.

Takové uspořádání efektivně odvádí vlhkost z interiéru střešního pláště. Je důležité zajistit, aby obě větrané mezery byly vybaveny ventilačními otvory na obou koncích – u okapu a u hřebene střechy – a aby měly po celé své délce nepřerušovaný průchod pro cirkulaci vzduchu.

Při instalaci tepelné izolace však nelze zaplnit celou výšku průřezu krokví. Musí se ponechat alespoň 20 mm široká vzduchová vrstva, která zůstává neporušená a funkční po celou dobu životnosti střechy bez jakéhokoli zmenšení nebo uzavření jejího profilu například stlačením nebo rozpínáním izolace.

Dvouplášťový střešní systém

Oproti jednoplášťovým střechám, které byly populární v minulosti, se dnes pro obytné prostory v podkroví preferují dvouplášťové střechy. Vyznačují se větranou vzduchovou mezerou rozdělující střešní konstrukci na dvě části.

Mezera propojená s venkovním prostředím prostřednictvím ventilačních otvorů pomáhá bránit kondenzaci vodní páry a zároveň umožňuje využití celé výšky krokví pro umístění tepelné izolace. Na krokve se aplikuje pojistná hydroizolace s minimálním difuzním odporem.

Mezi krytinou a pojistnou hydroizolací je vytvořena vzduchová mezera, jejíž výška závisí na výšce kontralatí. Platí, že delší krokve a menší sklon střechy vyžadují vyšší kontralatě, obvykle 4–5 cm. Je třeba dávat pozor na možné zmenšení průřezů ventilačních otvorů v okapové hraně kvůli konstrukci větracích pásů a dalších prvků. Norma určuje minimální čisté průřezy. Větrací okapní pás snižuje průřez o 50 % oproti výšce kontralatí.

U dvouplášťové střechy je možné použít různé typy krytin včetně pálených a betonových tašek, kovových střešních krytin, vláknocementových či asfaltových desek a asfaltových šindelů.

Obytné podkroví
Pro dům s obytným podkrovím je vhodnější zvolit dvouplášťovou střechu s izolacemi. Tento typ střechy by měl navrhnout odborník, který zároveň vyhodnotí tepelné ztráty a prozkoumá statické parametry existujícího krovu. Projekt je nezbytný v případě, že rekonstrukce zahrnuje změny v rázu, tvaru a charakteru domu nebo při instalaci střešních oken. Pokud střešní okna směřují na sousední pozemky, vyžaduje se souhlas dotčených sousedů, kteří se pak podílejí na stavebním řízení.

Pouze s odborníky

Před volbou konkrétního typu střešní krytiny je vhodné vše konzultovat s firmou, která bude střechu pokládat. Ne všechny materiály mohou být z technických důvodů (jako je tvar nebo sklon) pro danou střechu ideální. Užitečné může být také poradenství architekta, aby vzhled domu ladil se sousedními stavbami a okolní krajinou.

Přestože prodejci střešních krytin obvykle doporučí nejvhodnější materiály a fólie, je výhodnější pečlivě porovnat nabídky od více zdrojů. Pro zhotovení nabídky firma potřebuje znát přesně požadovaný typ fólie a krytiny, protože některé společnosti mohou na střechu aplikovat materiály nižší kvality, což může způsobit problémy, jako je průnik vlhkosti a plesnivění sádrokartonu nebo prověšení střechy.

Prodejci by měli být schopni rozpočet rychle připravit, čímž se snadno získá k porovnání reálná prodejní cena, protože ani nerealisticky nízkou cenu nelze s ohledem na kvalitu a požadovanou dlouhověkost střechy přijmout. Základem úspěšného výběru je tak kvalitní firma, která nejen správně položí střechu, ale také poskytne detailní poradenství a na dotazy týkající se cen práce i materiálu bude odpovídat jasně a přesně.

Volba střešní krytiny

Krytinu si lze nejlépe vybrat ve stavebninách či ve vzorkovnách, kde se dají prohlédnout a osahat rozmanité druhy výrobků. Technický list pak napoví, zda je zvolená krytina vhodná pro sklon plánované střechy. Zkušení prodejci ve stavebninách nebo dodavatelé střešní krytiny obvykle zdarma vypočítají, kolik kusů krytiny bude potřeba na daný rozměr.

Často stačí poskytnout pouze adresu a oni pomocí satelitního snímku odhadnou potřebné množství materiálu. Pokrývač pak tyto informace na střeše ověří a upřesní. V případě, že z kusové krytiny zbyde materiál, obvykle se dá vrátit prodejci zpět. U plechových falcovaných střech to však nejde. To ale nevadí, protože dodavatelé plechu poskytují přesné plány kladení, takže by přebytek materiálu neměl hrozit.

Délka záruky

Pokrývačské firmy běžně nabízejí záruku na své práce v rozmezí tří až pěti let, zatímco výrobci materiálů poskytují záruku, která se měří desítkami let. To však platí pouze za předpokladu, že bylo s materiálem nakládáno v souladu s podmínkami stanovenými výrobcem.

Někteří producenti například vyžadují, aby instalaci provedla certifikovaná firma. Pokud se na krytině objeví závada, prověří se dodržení všech specifikací uvedených v technickém listu krytiny. Jakákoli odchylka může vést k tomu, že výrobce vadný materiál nevymění.

Délka záruky na materiál závisí na jeho kvalitě; vyšší kvalita obvykle znamená delší záruku. U plechových krytin se lhůta odvíjí od tloušťky povrchové úpravy – silnější vrstva má delší záruku.

Někteří producenti přidávají záruční list automaticky k dodanému materiálu, takže stačí, aby pokrývač doplnil číslo dodacího listu. U jiných je nutné se zaregistrovat na webových stránkách výrobce, aby bylo možné záruku uplatnit. Někteří dodavatelé navíc posílají na stavbu svého technika, aby zkontroloval správnou instalaci krytiny a následně odeslal vyplněný a podepsaný záruční list.

Cenové dilema

Nejhorší scénář, který může při rekonstrukci střechy nastat, je kombinace omezeného rozpočtu a spolupráce s nekvalitní firmou, což zaručeně povede ke krátké životnosti střechy. Pokud se zvolí šindelová lepenková krytina za cenu 50 Kč za metr čtvereční, střecha vydrží méně než deset let.

Informace o cenách materiálů se dají najít na webových stránkách výrobců nebo ve stavebninách. Největší slevu často nabízejí dodavatelé, kteří mají u výrobců nebo stavebnin lepší obchodní podmínky než jednorázoví odběratelé jako individuální stavebníci. Další možností, jak ušetřit, může být využití odpočtu DPH, který může uplatnit pokrývač.

Náklady na střechu si lze orientačně vyčíslit jednoduchým způsobem, když se sečtou ceníkové ceny za krytinu a práci. U standardních střech bez komplikovaných detailů platí, že cena práce bývá srovnatelná s cenou krytiny. To znamená, že celková cena krytiny se vynásobí dvěma a hrubý odhad nákladů na novou střechu je hotov.

Dohled nad řemeslníky

Při přípravě nové střechy nestačí pouze vybrat pokrývačskou firmu, ale vyplatí se aktivně zapojit do celého procesu a pečlivě dohlížet na všechny kroky. Když zůstane výběr krytiny na pokrývači, pravděpodobně zvolí materiál, na nějž získá nejvýhodnější slevu a bude se mu nejsnadněji zpracovávat, aniž by vzal v úvahu specifické požadavky dané střechy.

Také je třeba důkladně prohlédnout smlouvu. Pokud pokrývač předloží smlouvu s pouhými třemi položkami – materiál, práce a doprava, měli byste být obezřetní. Seriózní firmy obvykle zpracovávají mnohem detailnější smlouvy s několika sty položkami, kde se zaznamenává každý šroub, hřebík (s uvedením typu, průměru a délky), difuzní a parotěsná fólie (s gramáží a přesným označením) stejně jako typ tašky s podrobnou specifikací.

Detailní výčet položek pomůže předejít situacím, kdy pokrývač na faktuře účtuje nejkvalitnější materiál, zatímco na střechu nainstaluje jen to nejlepší, co našel. U materiálu, jako jsou latě, by se měly specifikovat nejen délky, ale i průřez (například 40 x 60 mm). Ideálně má být u každé položky uvedena i ceníková cena, sleva a konečná cena po slevě spolu s počtem kusů.

„Po firmách žádejte detailní rozpočet. Vše, co se na střechu dává, musí být na papíře. Např. jak se materiál jmenuje, co to je, kolik kusů se použije a kolik to stojí. Rozpočet jsou schopni udělat i prodejci krytiny, je to otázka telefonátu. Takto získáte alespoň prodejní cenu. Pak se nestane, že bude firma tvrdit, že vám účtuje krytinu o dvacet procent levněji, a přitom vám předloží sumu o dvacet tisíc korun vyšší, než je skutečná prodejní cena,“ radí pokrývač Petr Hodač.

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 7/2024.

Zdroje:

Související články