Představujeme vám první dětský lůžkový hospic v Česku, který od letošního léta zahájil provoz. Za výjimečnou stavbou stojí architekti z brněnského studia Čtyřstěn, kteří navrhli pokojné a praktické zázemí. Hospic je skutečně unikátní - slouží nejen nemocným dětem zejména v rámci tzv. odlehčovacích (respitních) pobytů, ale i jejich rodičům, případně i zdravým sourozencům.
Poslechněte si, co říká Radka Vernerová, zakladatelka dětského hospice Dům pro Julii:
Kde ho najdete
Dětský hospic se jmenuje Dům pro Julii a najdete ho v Brně zasazený do přírody, slibuje klidné prostředí s výhledem do zeleně. Dům tvarem připomíná obdélník s prostorným středem, tady se nachází otevřené atrium dostupné všem klientům. Kdyby pršelo a nemrzlo, dá se v atriu trávit čas díky částečnému zastřešení.
Jeden dům, více funkcí
Do domu se vešlo skutečně vše. V přízemí je společenská část s jídelnou, dále místnosti pro potřebné terapie, herny, pokoje nemocných dětí a byt posledního rozloučení.
„Okružní charakter chodeb s pobytovými zákoutími a mnoha průhledy ven je jeden z nejdůležitějších prvků návrhu. Domem se můžete pohybovat pěšky, s kočárkem i na vozíku. Můžete mít kontakt s přírodou, výhled na stromy, oblohu i na vodu v jezírku, a to všechno za jakéhokoliv počasí," uvádí autoři projektu.
O patro výš se nachází pokoje pro rodiče, naopak podzemní podlaží je provozní (kanceláře atd.).
Čistě technicky
Dětský hospic je částečně zapuštěný do terénu, základ konstrukce představuje monolitický železobeton. Broušené omítky doplňují dřevěné obklady a velkorysé prosklení. Vytápění ani chlazení neuvidíte, schovalo se do betonových stropů a sádrovláknitých podhledů.
Pochozí zelená střecha navazuje na okolní park. Zelená střecha však má i další funkce: pohledovou (dům pokojně splývá s okolím) a praktickou (omezuje přehřívání interiéru, akumuluje dešťovou vodu a zpomaluje její odtok). Zbývající dešťovka se hromadí v podzemní nádrži a využívá pro závlahu, případně dopouštění zahradního jezírka.
Čistě lidsky
- Dětský hospic je výjimečný nejen svým prvenstvím u nás, ale právě oddělením pokojů nemocných a rodičů. V patře rodičů je také jejich společný prostor, kuchyně s jídelnou. Všichni jsou vlastně spolu a přitom mají soukromí.
- Ovšem pokud se chce, v pokojích dětských marodů může člen rodiny přespat. A to díky vnitřnímu "parapetu", který je tak široký, že se z něj snadno stane lůžko nebo pohodlné posezení.
- Z každého pokoje nemocného dítěte se dá vyjít ven na terasu.
- Průchozí chodby v přízemí jsou parádně široké, žádný souboj s centimetry ani pro dítě na vozíčku.
- Když nemocné dítě nechce trávit čas na pokoji, přesto touží po samotě, v domě najde dost míst, kam se může lidově zašít.
- A jakmile nemocnému dítěti nebo členům rodiny chybí více zeleně a čerstvý vzduch, přírodu mají hned za dveřmi.
Architekti ze Čtyřstěnu chtěli do dětského hospice vnést vnitřní klid, pokoru, vyrovnanost a harmonii. Podle nás ještě přidali vzácnou šanci zažívat i radostné okamžiky v čase a prostoru, kde jednou zapadne slunce.