Tento podzim se nese ve znamení smrti záchodů. Jak doma, tak na chatě budu záchod zcela vybourávat a budovat nový. U každého z jiného důvodu. Už se na to „vážně těším“.
Stal jsem se finančním investorem. Investoval jsem do něčeho, co má neskutečnou cenu. Je to dražší než vzácné kovy a přitom vím, že jeho cena nikdy neklesne. Jen je divné, že je to součást žaluzií.
Vydali jsme se na chatičku už o den dřív, protože mělo být ošklivo, tak abychom taky něco stihli. Že já to vůbec dělal. Byl pátek třináctého.
Tak jsme po zimě zase otevřeli novou chatařskou sezonu. Až na pár drobností, přečkala naše chata a zahrádka bez újmy. O krásném víkendu jsem ležel na trávě a přemítal, jak strašně rád mám tu naši divočinu.
Tenhle stát spěje do záhuby. Umřeme na otravu razítkovou černí, nebo se vyhubíme tím, že všechny služby a ceny vyženeme kvůli co nejvyššímu zisku tak nahoru, že už nebudeme mít co jíst. Po domluvě s úřady mám obavy, že k tomu spějeme mílovými kroky.
Tak mám doma studentku. Nemluvím o mé desetiměsíční dceři, ale o manželce. Začala studovat zahradní architekturu. Skvělé. Budu mít informace přímo od pramene.
V mém minulém blogu jsem si stěžoval na českou byrokracii, která se množí rychleji než bakterie v dejvickém potrubí. Jenže mám zkušenost i opačnou. A tyto dvě zkušenosti dělí pouhých 80 km.
V naší zemi roste byrokracie lépe než pampelišky. A v rámci přebujelosti mnoho lidí ve státním aparátu neví, co dělá, co má dělat a co dělat nemá. Nejjednodušší je odkázat dotazujícího na další osobu, ať si s tím poradí. Tady vám uvedu pěkný příklad.
To, že vám tady píšu o mnoha věcech z domu a zahrady, neznamená, že se mi všechno daří tak, jak vám to sám předkládám. Příkladem budiž krtek. Tedy asi víc krtků. Asi celé město krtků. A k tomu srnky, kanci, hraboši...
„Ať jsou už ty mrazy! Ať napadne nějaký sníh! Přírodo, snaž se!“ To jsou moje stesky, které se mi každý den honí hlavou.
