Ať se nám to líbí, nebo ne, toto období je již nástupem plného vegetačního klidu. Ukončení růstu se projevuje asi nejvíce u pupenů dřevin, ale můžeme ho pozorovat i u velké části kvetoucích rostlin. Výjimkou jsou jiřinky, astry a chryzantémy, které se nám právě v tuto dobu začínají předvádět v plné kráse. Ještě na dlouhou dobu se stanou našimi společníky a budou nám zpříjemňovat práci, které není v těchto dnech rozhodně málo.

S čím začneme? Ze záhonů odklidíme vadnoucí letničky, upravíme půdu, ořezáváme odkvetlé části trvalek a dvouletek. Půdu mezi rostlinami zkypříme motyčkou a zbavíme pokud možno veškerého plevele. Mějme na paměti, že každá zapomenutá pampeliška, pýr či jiná plevelná rostlina budou na jaře první zelení, která se objeví na našem záhoně. Do jamek po sklizených rostlinách můžeme zapravit kompost a lehce ho zahrnout hlínou. Přímému hnojení se však již vyhneme, rostliny by pak mohly znovu začít nasazovat na květ nebo obnovit růst a příchozí mrazíky by je snadno poškodily nebo úplně zničily. Co ještě budeme vysazovat?

Především cibulnaté a hlíznaté květiny kvetoucí na jaře. Začneme se sněženkami, bledulemi a narcisy, pak přijdou na řadu třeba ladoňky, mečíky, kosatce, lilie, krokusy, hyacinty, pryskyřníky, a v neposlední řadě botanické a hybridní tulipány aj. Většinou je sázíme do kyprých humózních půd do takové hloubky, aby byly zakryty 2 až 3 cm vysokou vrstvou země.

Větší cibule přijdou hloubějiDo nejmenší hloubky okolo 4 až 6 cm proto přijde talovín, krokus, sněženka a modřenec. Botanické tulipány, ladoňku, puškinie a kosatčík zasadíme už hlouběji cca 8 až 10 cm, hybridní tulipány, hyacinty a narcisy pak přijdou až do hloubky 12 až 14 cm. Největší jamku ovšem budeme muset vyhloubit pro poměrně velkou cibuli řebčíku královského, kterou zasadíme až do hloubky 20 cm. Vzdálenost mezi jednotlivými květinami rovněž přizpůsobujeme jejich velikosti v dospělém věku, aby si vzájemně neubíraly životní prostor.

Keříkové růžeNejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je polovina tohoto měsíce. Podzimní výsadba má tu výhodu, že do jara stačí zakořenit, a tím pádem se vyhneme riziku, že při předčasném rašení zaschnou. Musíme však již mít vykopanou jámu a připravenou půdu. Pokud jsme s tím ještě nezačali, je lépe ještě teď dokončit veškeré přípravy a se sázením počkat až do jara. Jak tedy postupovat?Především musíme dbát na vyhraněné požadavky růží. Ty potřebují zejména dostatek světla, a proto je umístíme na stanoviště, kam v hlavní vegetační době svítí alespoň 6 hodin denně sluníčko. Jeho paprsky by tam měly dopadat především v dopoledních hodinách, odpolední svit je už příliš prudký a má nepříznivý vliv na barvu a délku květenství.

Další zásadou je, že růže nesázíme poblíž větších stromů, protože by jim svými kořeny odebíraly živiny. Jestliže je chceme vysadit v blízkosti kamenné zdi nebo domovní stěny, měly bychom dodržet vzdálenost alespoň 50 cm.

Příprava stanovištěVzhledem k tomu, že těmto rostlinám nesvědčí přílišné vlhko, vykopáme v zahrádkách s trvale mokrou půdou jámu nebo rigol pro záhonek raději o něco hlubší a vydrenážujeme jej. Při výběru zeminy upřednostňujeme neutrální nebo slabě alkalickou půdu, která je promíchaná s kompostem a prohnojená kombinovaným hnojivem s obsahem dusíku, vápníku a fosforu. Pokud si s jejím složením nejsme příliš jisti, zakoupíme si rovnou speciální zem na růže.

Podzimní výsadbaV případě, že máme vše řádně připravené a rozhodli jsme se sázet růže již nyní, je třeba postupovat podle určitých pravidel: Před sázením seřízneme konečky kořínků a celý bal ponoříme na několik hodin do kbelíku s vodou. Keříky sázíme o 3 až 4 cm hlouběji, než byly ve školce, aby místo očkování bylo dobře chráněno půdou. Ihned po zasazení seřízneme nadzemní část na 5 až 6 oček (na jaře pouze na 3 očka) a nahrneme kolem rostliny zem, kterou rozhrneme až na jaře.

Na co nesmíme zapomenout?Dříve, než nastanou podzimní plískanice, je třeba sklidit cibule a hlízy choulostivějších rostlin a uložit je k přezimování do suché a chladné, nikoliv však promrzající místnosti. Jsou to například dosny, montbrecie, begónie, mečíky a některé druhy méně otužilých lilií a řada dalších rostlin. Protože se doba sběru a způsob uchovávání (zejména teplota) jednotlivých druhů do určité míry liší, je dobré nahlédnout do podrobné zahradnické literatury nebo se poradit s odborníkem. V každém případě ale necháme všechny cibule nebo hlízy nejprve dobře proschnout a po uložení do bedýnek s pískem nebo rašelinou je pečlivě označíme jmenovkami, abychom se v nich na jaře vyznali.

-šum-