Ani jsme se nenadáli a prázdniny se přehouply do druhé poloviny. Řadu z nás ještě čeká dovolená, a tak využijme každé chvilky, aby bez nás zahrádka moc nestrádala.

Především je třeba sklidit každý kus dozrávající zeleniny, který by se už na záhonku mohl jedině zkazit. V tuto dobu pokračujeme ve sklizni rajčat a okurek, a to jak salátových, tak i nakládaček. Můžeme se rovněž pustit do sklizení paprik, lilku a dokonce i vodních nebo cukrových melounů.

Pro méně zkušeného zahradníka někdy bývá problematické určit optimální stupeň zralosti, a tak často váhá, zda má ten či onen plod utrhnout již teď, nebo ještě týden počkat. Uveďme si proto základní pravidla, podle kterých se můžeme při rozhodování alespoň orientačně řídit.

Okurky – zejména nakládačky nesmíme nechat přezrát, a proto je pravidelně sklízíme každý druhý až třetí den. Vybíráme zelené plody ve velikosti od 3 do 12 cm, přičemž ty nejmenší bývají nejkvalitnější. Salátové okurky můžeme sklízet, když přesáhnou velikost 20 cm, lepší však jsou větší. V žádném případě jim však nesmí žloutnout a měknout povrch.

Lilek jedlý sklízíme o něco dříve, kdy jeho plody ještě nejsou plně vyvinuty. Pokud je necháme dojít do plné zralosti, mohou dostat nepříjemnou, někdy až nahořklou chuť. Cukrové melouny se v době zralosti obvykle vybarvují dožluta, oranžova nebo růžova a začínají vonět. (Pozor, povrch některých plodů zůstává zelený i v době zralosti. Pokud se nám tedy nějaký dlouho nevybarvuje, podívejme se na jeho stopku. Když objevíme v místě, kde přiléhá k plodu slabé prasklinky, máme nejvyšší čas meloun sklidit, i když zůstává stále zelený.)

Papriky trháme, až když úplně dorostou a dosáhnou plné zralosti. Většinou to poznáme podle plného vybarvení plodů. Předčasně utržené plody bývají lehké a musíme je co nejdříve zkonzumovat, protože se rychle kazí.

Vodní melouny zůstávají i v době zralosti na povrchu zelené, a proto musíme zvolit jinou metodu zkoušení. Když jejich stopka sesychá, začíná se stáčet do kličky a plod při mírném zmáčknutí vydává slabě vrzavé zvuky, je to signál ke sklizni.

Srpnové počasí je optimální pro růst jakékoliv vegetace, a proto bychom neměli opuštěné záhonky nechat dlouho zahálet. Nemusíme je ani znovu hnojit, stačí mírně zrýt a znovu osadit nebo osít.

Postupná i budoucí sklizeň Květák si v našem jídelníčku našel pravidelné místo. Kdo by si rád nepochutnal na této košťálové zelenině, která se dá upravovat nejrůznějšími způsoby. Vždyť pořádná květáková růžice patří k největším chloubám zahradníka. Aby však do takové podoby dorostla, musíme i této rostlině věnovat zvýšenou péči. Především nesmíme zapomínat na pravidelnou zálivku, jejíž opomenutí může mít za následek jen drobná a našedlá nedochůdčata. Neméně důležitý je také dostatečný přísun živin, které můžeme dodávat formou zředěných hnojivých zákvasů nebo Cereritu. V tuto dobu bychom rovněž měli chránit rostliny před prudkým sluníčkem, které způsobuje žloutnutí listů. Aby nám vyrostly skutečně vybělené růžice, svazujeme v poslední fázi růstu květákové listy k sobě nebo je nad růžicemi zalamujeme.

Rajská jablíčka patří pro mnohé z nás k nejoblíbenějším druhům zeleniny, kterou během léta pravidelně doplňujeme svůj jídelníček. Velikost a kvalita plodů záleží ovšem do značné míry na pěstebních podmínkách, a proto jim zvláště v období dozrávání věnujeme o něco více času. U tyčkových rajčat, která mohou dorůst až do výšky dvou metrů, kontrolujeme stabilitu opory, aby ji nevyvrátil vítr. Měli bychom rovněž zamezit přebujelému růstu s velkou násadou neduživých plodů a raději se zaměřit na kvalitu. Proto vyštipujeme postranní výhony v úžlabí listů a necháme pouze jeden až dva vrcholové. Koncem měsíce už odstřihneme i vrchol keříku nad posledním shlukem vyvinutých plodů, zdravé listy však necháme dále růst, abychom nesnižovali asimilační schopnosti rostliny. S keříkovými rajčaty to budeme mít mnohem snazší. Ty ponecháme bez vyštipování.

Pozdní výsev Hned na začátku měsíce můžeme vysévat přímo na záhon salát k česání a pekingské zelí, které později vyjednotíme na vzdálenost cca 50 cm. Kromě nich můžeme vysévat i ředkvičku, špenát a dokonce kedluben či štěrbák, které by měly do příchodu prvních mrazů dorůst. Pokud nás už nic nového nenapadá nebo se nám na konci léta do zakládání nové vegetace už nechce, osaďme alespoň uvolněné záhony rostlinami na zelené hnojení. Zajistíme tak půdě přísun nových živin a sobě ušetříme spoustu práce s likvidací plevelů, které by se na záhoncích zcela jistě usadily.

-ra-Foto: www.isifa.com