Po horkém jaru je naše příroda vyprahlá. Leckde dokonce vyschly vodní zdroje, a tak se i nám mohlo stát, že jsme museli se zálivkou šetřit, a zahrádka tak působí poněkud unaveným dojmem. Stačí však, aby přišly dlouhotrvající deště, a vše se zase bujně zazelená. Práci na červencové zahrádce musíme, ať se nám chce či nechce, přizpůsobit rozmarům počasí. A tak díky výkyvům teplot a vlhkosti budeme pobíhat s hadicí mezi záhony, či naopak se budeme brodit bahnem a odvodňovat místa zahlcená prudkými přívaly deště nebo dokonce likvidovat následky vichrů či rostliny zničené kroupami… Co tedy můžeme dělat? Jestliže se nám podaří ušetřit trochu času, můžeme ho využít k dělení trvalek. V tuto dobu to budou především stínomilné rostliny, které již mají po odkvětu. Vybereme si k tomu příznivé počasí, kdy je obloha zatažená a stupnice teploměru se pohybuje v mezích normálu. Budeme potřebovat rýč, kterým celý trs opatrně vyjmeme ze země, a dále ostrý nůž, s jehož pomocí rozdělíme rostlinu, aby u každé oddělené části zůstaly kořeny a jeden až dva nadzemní pupeny. Odnože můžeme vysazovat rovnou na zastíněný záhon, většího úspěchu však docílíme na pařeništi, kam oddělky přímo napícháme nebo je nejprve zasadíme do hrnků. Pokud nemáme dostatek zkušeností, držíme se zásady, že v pařeništi a v hrnkách je lepší předpěstovat slabší rostliny, zatímco silnější odnože zapichujeme na otevřený záhon. Na co si dát pozor? Zvláště v nižších místech s trvale vlhčí půdou můžeme mezi kořeny objevit ložisko hniloby, které je třeba zlikvidovat. Pak je třeba silné kořeny dokonale očistit, rány hladce oříznout a poprášit dřevěným popelem. Dáme si přitom pozor na vlásečnicové kořeny, které naopak čistit nebudeme, a pokud se nám to podaří, necháme na nich co největší množství původní zeminy. Zjednodušme si práci! Některé druhy dokonce nemusíme ani vyjímat ze země, stačí, když jejich kořenové výběžky na vhodném místě zahrneme hlínou nebo je založíme do kelímků se zeminou. Je to například hvězdnice, violka, řebříček, čistec aj. Když se zakoření a vyženou první výhonky, můžeme je odstřihnout a pěstovat samostatně. Jedinou nevýhodou této metody je, že kelímky na záhonku nepůsobí příliš esteticky. Často však stačí vyhloubit jamku a zasadit je do země nebo alespoň obložit skalkovými kameny. Sázíme kosatce V případě, že jsme se rozhodli věnovat část své dovolené zahrádce, můžeme se pustit třeba do sázení kosatců. Doba jejich výsadby není striktně omezena a pohybuje se od konce července až do začátku září. Úplně nejlepší jsou však čtyři měsíce po jejich květenství. Ke zdárnému růstu potřebují kosatce závětrné stanoviště na slunečném až zpola zastíněném místě. Půda má být bohatá na živiny a minerály, dobře propustná, nikoliv trvale vlhká. Z toho důvodu pro ně nevybíráme místa poblíž potoků nebo rozlévajících se vodních ploch. Jednotlivé rostliny sázíme podle odrůdy 40 až 70 cm od sebe do upravené půdy, kterou zryjeme nejméně do hloubky jednoho rýče a vylepšíme kompostovou zeminou a pískem. Předzásobení živinami můžeme zajistit pomocí speciálního hnojiva, například Hyper-Kali. Pokud máme těžkou a špatně propustnou zem, přidáme i hromádku štěrkové drti, kterou navršíme na dno široké jámy ve tvaru lavoru. Při sázení stejnoměrně rozprostřeme do stran plazivé kořeny, přitlačíme je a postupně překryjeme vrstvou půdy, která zaplní celou jamku. Dávejme přitom pozor na oddenek, který nesmí přijít hluboko do země a musí zůstat zhruba 2 cm pod povrchem půdy. Po zasazení samozřejmě nezapomeňme ani na bohatou zálivku po obvodu celé mísy. Čisté jezírko Pozornost si určitě zaslouží i vodní plocha na naší zahrádce, byť se jedná o maličké jezírko nebo rybníček. Po jarních vedrech je dost pravděpodobné, že se nám hladina zbarvila do zelena, a teď nevíme, co s tím? Pokud se nám hladina po ochlazení nevyčistí sama, můžeme použít například přípravek Aquafish, který stojí 80 až 100 Kč. Je ekologický a při doporučeném dávkování neškodí ani rybám. Je-li naopak chladné počasí, což při současných teplotních výkyvech nemůžeme vyloučit, mohou být naše lekníny napadeny houbovitou skvrnitostí listů. V takovém případě nezbývá než postižené listy kompletně odstranit a pro zdravé části rostliny zajistit optimální podmínky růstu. Protože častou příčinou snížené odolnosti vodních rostlin může být nedostatek živin, postaráme se především o jejich dostatečný přísun. Existují speciální leknínová hnojiva, jako je Nymfa-Flor NF, které zatlačíme do nádoby se zeminou ke kořenům rostliny. Kromě posílení obranyschopnosti rostliny tím současně podpoříme i tvorbu květů. Stejně jako suchozemské rostliny potřebují i lekníny dostatek životního prostoru a světla. V zarostlém jezírku se nám určitě nepředvedou v plné kráse a navíc přemíra vodní zeleně zvyšuje riziko vytváření žabince. Z toho důvodu je třeba i vodní plochu občas prosvětlit. To se nám nejlépe podaří, když nádobu s rostlinami povytáhneme ke hladině nebo o něco snížíme vodní plochu a lekníny u kořenů prořežeme. Zamezme zbytečnému odpařování! Než odjedeme na dovolenou, měli bychom zajistit své zahrádce nejnutnější péči, alespoň co se týká zalévání. Pokud neseženeme nikoho, kdo v tuto dobu za nás zaskočí, je třeba naše zelené království alespoň na případné sucho připravit a dodat mu více vody, než je obvyklé. Nejvíce budou zřejmě ohroženy stálezelené dřeviny, které může sucho značně poškodit. Ty před odjezdem několikrát důkladně zalijeme okolo kořenů, aby na 1 m2 připadlo zhruba 40 litrů vody. Nadměrnému vypařování pak zabráníme silnější vrstvou mulčovací kůry nebo zakrytím černou fólií. Obdobným způsobem budeme postupovat i na záhoncích, kam dodáme větší množství vody zejména mezi řádky, a nakypříme půdu. Použijeme-li zastínění, upevníme ho tak, aby při první bouřce neodlétlo. -ra- Foto: www.isifa.com