Září je pro pěstitele zeleniny obdobím skutečně činorodým. Obměňuje pařeniště, vrství nové komposty, především však sklízí letošní úrodu. V tuto dobu to budou především rajská jablíčka, okurky, salát, mangold, řapíkatý celer, květák a další košťáloviny. Nedozrálá rajčata, papriku a další teplomilné druhy zeleniny pak ochrání proti prvním nočním mrazíkům pomocí fóliového tunelu nebo jen pouhé fólie napnuté na dřevěné či kovové konstrukci. Uvolněné záhony ovšem nenechá dlouho zahálet. Pro nejbližší sklizeň Ještě koncem léta můžeme začít s výsevem některých druhů zeleniny pro letošní pozdní sklizeň. Je to například ředkvička, která má poměrně krátkou vegetační dobu a dá se pěstovat prakticky v každé roční době. Daří se jí zejména na slunných stanovištích, což musíme dodržet zvláště při podzimním výsevu, kdy už je sluníčko poměrně slabší. Když ji zasadíme začátkem září, můžeme ji sklízet už během října. Její semínka vysejeme mělce, aby rostlinky stačily rychle vyklíčit a včas dozrát. Další rostlinou, která se vysévá pro podzimní sklizeň v tuto dobu, je polní salát. I tuto rostlinu vyséváme mělce a řídkým výsevem, aby vzešlé – popřípadě vyjednocené rostlinky byly od sebe vzdáleny přibližně 15 cm. Letošní úroda se na našem stole může objevit v listopadu, kdy budeme sklízet postupnou probírkou větší listy, zatímco srdíčko necháme růst co nejdéle.

Pro velmi ranou sklizeň pak v tuto dobu vyséváme třeba mrkev a petržel. Na upraveném záhonku si pro ně připravíme asi 1 cm hluboké řádky vzdálené od sebe přibližně 20 cm. Mladé rostlinky přečkají v pořádku zimu, ale za holomrazů je musíme přikrýt ochrannou vrstvou, nejlépe chvojím. Co takhle dát si špenát? Proč ne. Vždyť patří k rostlinám, které se nejčastěji vysévají v polovině září, popřípadě brzo na jaře, jakmile rozmrzne půda. Jeho semínka vysejeme do řádků vzdálených asi 20 až 25 cm, zhruba 2 cm hluboko. Podzimní výsev by měl být poněkud hustší, na jaře už budeme vysévat řidčeji. Pokud budou vzešlé rostlinky příliš husté, vyjednotíme je. Až do příchodu mrazů je třeba špenát pečlivě okopávat a za suchých dnů vydatně zalévat. S hnojením zatím počkáme až do začátku jara, kdy dodáme do půdy menší dávku dusíkatých hnojiv. Hnojení během plné vegetace se nedoporučuje, při konzumaci by mohlo způsobit zažívací potíže. Vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu, která se vysévá na konci nebo úplně na začátku vegetačního období, nebudeme pro ni připravovat vlastní záhon a vybereme vhodné místo po sklizení nebo před vysazením jiného druhu zeleniny. Rostlinkám z podzimního výsevu se bude nejlépe dařit po raných košťálovinách, hrachu nebo fazolích. Po sklizni špenátu z jarního výsevu se jako následné rostliny vyplatí zasadit okurku, květák či pozdní zelí. Zkusme to se zelím Tato zelenina je vzhledem k poměrně nízkým cenám na trhu mezi zahrádkáři často opomíjená. Přesto i ona bývá brzo na jaře poměrně drahá a během dovozu z cizích zemí ztrácí na kvalitě. Naproti tomu čerstvé zelí z vlastní zahrádky je vynikající a z ekologického hlediska naprosto ideální nejenom pro králíky. V tuto dobu se totiž ještě nevyskytují housenky a rostliny zdaleka tolik netrpí chorobami, takže k jejich ošetření prakticky nepotřebujeme žádné chemické přípravky. Pokud to s ním chcete také zkusit a máte, nebo si ještě hodláte pořídit, studené pařeniště, je právě nyní vhodná příležitost. Vždyť právě září je optimálním obdobím pro výsev velmi raných odrůd. Jak budeme postupovat Nejprve si připravíme půdu, která by měla být středně těžká, pro jarní sklizeň i lehká, dobře vyhnojená kompostem nebo organickými hnojivy, dostatečně zásobená vápníkem (kyselou zelí nesnáší) a stále vlhká. Semena vysejeme řidčeji a počkáme, až vyklíčí. V tomto případě je nemusíme jednotit, výběr nejsilnějších jedinců provedeme až při přepichování. Do toho se pustíme, když vzejdou a vytvoří alespoň dva lístky. Pak je roztřídíme a přepícháme na vzdálenost okolo 6 x 6 cm. Před příchodem prvních mrazíků pařeniště přikryjeme a na skleněné desky ještě přidáme slaměné rohože. Nezapomínejme však na důkladné větrání, které musíme provádět i v zimních dnech alespoň na krátkou chvíli během poledne. Hlávková kapusta Tuto košťálovinu velice často pěstujeme společně se zelím. Na rozdíl od něj ji však přes zimu nemusíme dávat do pařeniště, protože je mrazuvzdorná. Lze ji vypěstovat ze semínek, ale v tuto dobu už dáme přednost výsadbě sazenic. Začátkem podzimu ji sázíme jako jednu následnou plodinu, ale musíme půdu důkladně pohnojit a obohatit kompostem, protože kapusta je velice náročná na živiny. Vegetační doba této rostliny je 130 až 170 dní, a tak se z jejích vitamínů budeme těšit přibližně začátkem května, za příznivých podmínek třeba ale už v dubnu či koncem března. Rebarbora Když už jsme v tom sázení, můžeme se pustit i do výsadby reveně neboli rebarbory. I v tomto případě budeme moci rostliny vysazené v tomto období sklízet už na jaře. Připravíme si pro ni výživnou půdu, kterou nakypříme do hloubky dvou rýčů a obohatíme kompostem nebo uleželým chlévským hnojem. Tuto rostlinu rozmnožujeme dělením, aby každá oddělená část měla nejméně dva silné pupeny, ze kterých by mohla vyrašit. Rebarboru vysadíme na vzdálenost 1 m, přičemž její pupeny přikryjeme asi 2 cm silnou vrstvou zeminy, půdu udusáme do tvaru mísy a bohatě zalijeme. -šum- Foto: Archiv In