Terasa tvoří nenásilný přechod mezi zahradou a bytem, kam můžeme jít ráno s hrnkem kávy v papučích a v županu, kde je možno odpočívat, posedět s přáteli. Je to vhodné místo i pro hry dětí. V letních měsících stačí otevřít dveře, a získat tak jeden velký vzdušný pokoj, ideální spojení interiéru a zahrady. Terasa v přízemí i v patře Terasa ovšem nemusí být pouze v přízemí, ale i v patře. Je velmi příjemné vychutnat si sklenku vína večer před spaním na terase u ložnice. Ta může být i součástí prostorné galerie, která se pak stává ideálním místem pro posezení s návštěvami. Každý materiál i její umístění má své zákonitosti, které je nutné respektovat. Pokud ji budujeme jako pochůznou střechu na domě, je nezbytné ji perfektně odizolovat, jak tepelně, tak proti vodě, aby v místnosti pod ní nebylo chladno, nebo naopak horko a nezatékalo do ní. S ohledem na umístění a míru využívání terasy je nutné vybírat také povrchový materiál. Nabídka je široká, na výběr máme z evropských či tropických dřev, keramiky, přírodního kamene, ke slovu přicházejí stále častěji betonové dlaždice ve velmi zajímavých dekorech, zvolit můžeme ale i podlahu litou. Dřevo Dříve bývalo nejobvyklejším materiálem pro stavbu terasy dřevo. Je teplé na omak, rychle se vyhřeje sluníčkem, ale nepálí, dobře se udržuje, v kompozici zahrady působí vždy velmi harmonicky. Nejvhodnějším dřevem je dřevo tropické. Je velmi trvanlivé a nepotřebuje žádnou povrchovou úpravu. I když je ho už na trhu celkem dostatek a můžeme si vybrat z různých druhů i barevných odstínů, určitou nevýhodou je poměrně vysoká cena. Druhou variantou jsou tedy domácí či evropské dřeviny, které však musíme před použitím ošetřit proti povětrnostním vlivům i biologickým škůdcům, a pravidelně se také o dřevo starat. Při dobré péči však vydrží terasy z těchto dřevin mnoho let. Základem terasy z tohoto materiálu jsou podpěry, tedy buď pouze vyzděné sloupky z cihel, nebo piloty či betonové patky, které nesou konstrukci z trámků. Tak je terasa dobře izolovaná od země a současně větrá. Jestliže máme vlhčí a nepropustné podloží, je dobré na zeminu pod terasou navrstvit ještě drobný štěrk. Pokud ji stavíme na svahu, je nutné místo sloupků zvolit pevnější základy, aby nedošlo k jejímu sesutí. Měla by být také vyspádovaná, aby z ní dobře odtékala voda. Venkovní dlažba Když zvolíme pro pokládku terasy dlažbu, můžeme vybírat z keramiky, různě upraveného betonu či přírodního kamene. Každý z těchto materiálů má svá pro i proti. V sortimentu keramických dlaždic vybíráme samozřejmě z nenasákavých a mrazuvzdorných typů s protiskluzovou úpravou. Jestliže však terasa není zastřešená, může přesto tato dlažba v dešti klouzat a v zimě namrzat. Přírodní kámen je vhodnější, musí mít také strukturovaný povrch, hladký není vhodný. Tento materiál vypadá efektně, ovšem musíme počítat s vyšší cenou.

Na oblibě získávají v posledních letech betony, ať už jde o běžné a spolehlivé teraco nebo betonové dlaždice vymývané hladké, s přidanými oblázky, přírodním kamenivem či vápencovou drtí, případně reliéfní s otryskávaným povrchem. U každého typu těchto dlaždic je třeba dodržovat při pokládce postup doporučený výrobcem, jinak většinou není možné uplatňovat jakékoli reklamace. Dlaždice se obvykle kladou do maltového lože nebo lepí tmelem, u konkrétních typů lze použít i suché kladení na speciální distanční plastové podložky. Tento způsob má velkou výhodu v tom, že v případě jakýchkoli oprav terasy není nutné dlažbu vysekávat, stačí ji pouze rozebrat a pak znovu položit. Dana D. Daňková Foto: DHL Nordisk, www.isifa.com