Když v říjnu vysvitne slunce, bývá to jedno z nejkrásnějších období roku, kdy se kocháme nepřebernou škálou barev, snad ještě pestřejší než na jaře. Jestliže jsme při loňském plánování pamatovali na všechna roční období, můžeme se na své zahradě těšit z pestrého květenství chryzantém, ale i podzimních aster, oměje nebo slunečnic. Těsně u země nás na sebe upozorní drobnými kvítky třeba rozchodníky či fialky, letničkový záhon nás pak zdaleka zaujme velkými bílými zvonky a ježatými semeníky durmanů či červenými lampionky mochyní. To jsou ale skutečně poslední opozdilci, zbytek zahrádky se chystá na zimní odpočinek, a my bychom mu k tomu měli pomoci.

Co nás čeká a nemine?

Pomalu se sháníme po větvičkách chvojí, kterými zanedlouho zakryjeme záhony s přezimujícími květinami, bez ohledu na to, zda se jedná o trvalky, nebo přezimující letničky a dvouletky, které vykvetou příští rok na jaře. Předtím ale musíme všechny záhonky pročistit, ostříhat zaschlé trvalky a rozdělit zdravé trsy. Dále je třeba vykopat odumřelé letničky, ale především zbavit všechny záhony plevele, který by jinak po jarním oteplení zcela určitě vyrazil jako první.

Po prostříhání vyvazujeme plaménky a další popínavé rostliny, ale můžeme se rovněž pustit do výsadby pnoucích rostlin ke stěnám a pergolám. V tomto období to bude například lonicera nebo loubinec, které se ještě stačí uchytit a na jaře vyrazí v plné síle. Z okrasných dřevin pak vysazujeme zejména jehličnany a stále zelené listnáče.

Pokvetou na jaře

Zatímco jedny rostliny vyrýváme, cibule jiných se stěhují na záhony, kde z jara příštího roku opět vykvetou. Jak správně hádáte, jedná se především o hyacinty a tulipány. S jejich výsadbou bychom si měli pospíšit do poloviny měsíce. Dobře se hodí třeba na okraje travnatých ploch, kde od časného jara vyniknou svými květy, které olemují probouzející se trávník.

Sázíme-li je poprvé na nové stanoviště, vybereme pro ně místo s propustnou hlinito-písčitou půdou, kde není vysoká hladina spodní vody. Dáváme přednost skupinové výsadbě, aby mezi zelení opticky nezapadly. Vybereme příhodné místo a do vyhloubených jamek vsadíme vybrané cibule. Poté, co je přihrneme zeminou, nesmíme zapomenout si osázený záhon označit. Vyrážející rostlinky bychom jinak mohli na jaře omylem posekat společně s okolní trávou.

Vyrývání hlíz

Především bychom se měli pustit do jiřin a mečíků. Vyjmutí jejich hlíz si naplánujeme přibližně na polovinu měsíce, ale samozřejmě se přizpůsobíme rozmarům počasí. Rozhodně by v zemi neměly promrznout. Vyryjeme je tedy pokud možno za suchého počasí, abychom je při čistění mohli případně i omýt proudem vody. Když důkladně oschnou, zkrátíme jejich nadzemní část přibližně na 10 až 15 cm a označené uložíme v chladné, ale vzdušné místnosti, kde nebudou ohroženy mrazem.

A co růže?

S těmi bude poměrně dost práce. Zkrátíme jim dlouhé výhonky, nevyzrálé pak odstraníme celé. U pnoucích růží obvykle odřezáváme odkvetlé konce starších výhonů (cca 5 cm) a mladé vyvazujeme ke konstrukci. Keřovité růže krátíme „sakumprásk“ zhruba o jednu třetinu celkové velikosti. Objevíme-li na listech tmavé, někdy až nafialovělé skvrny, které budou s největší pravděpodobností signalizovat černou skvrnitost, okamžitě je odstraníme a spálíme. Nezapomeneme, že teplých dnů rapidně ubývá a všechny rostliny bude třeba důkladně nakopčit.

Pokud se chystáme na výsadbu nových růží, pusťme se pomalu do přípravy půdy a hloubení jam. Rozhodně se však vyhneme přidávání čerstvého hnoje. Nestačil by se už rozložit a s největší pravděpodobností by spálil mladé kořínky.

Rozloučení s trávníkem

Náš zelený koberec už nezáří tak sytými barvami jako dříve a vlastně už jenom čeká, až ho připravíme na zimu. Za pěkného počasí ho ještě naposledy nakrátko posekáme a zbavíme případných plevelů. (Vstupovat na rozmáčenou půdu vytrvalými listopadovými dešti se už nedoporučuje!) Pak už jenom budeme shrabovat spadané listí, které je poměrně vlhké a velice dobře se rozloží na kompost.

-ra-Foto: www.profimedia.cz