V březnu máme podle starých pranostik zalézt za kamna. Podle všeho si tam ale bude prohřívat kožich spíše kočka. Pěstitel domácí zeleniny už bude v tuto dobu pobíhat s motyčkou po zahrádce a v rychlosti přemýšlet, do čeho se pustí dřív. I když toho do příchodu jara musí stihnout opravdu hodně, je vždy nejlepší začít pěkně od podlahy.

Nakypřit, přihnojit...Jarní sluníčko začíná být čím dát tím dotěrnější a my už jenom čekáme, až trochu rozehřeje promrzlou zem, a my se budeme opět prohrabávat v záhonech. Nemarněme proto čas zbytečným čekáním a využijme ho raději k úpravě zeminy.

I když jednotlivé druhy zeleniny mají různé nároky na její složení, zůstává společným jmenovatelem dostatečná zásoba humusu a propustnost. Kde není humus, nedrží se vláha, zem snadno prochládá a vyplavují se z ní i průmyslová hnojiva! Zanedbatelné není ani složení půdy. Nehledejme v tom žádnou vědu, většina druhů zeleniny preferuje středně těžkou a hlinitopísčitou zem.

Malá sonda Ani sebelepší ornice nám však nebude příliš platná, pokud její profil nedosáhne alespoň do hloubky 40 cm. Důležitá je i spodní vrstva, která má umožnit nejenom vsakování dešťové, ale i vzlínání spodní vody. Udělejme si proto malou sondu! Dost možná nám prozradí, proč se na příslušném záhonku rostlinám přes sebelepší péči moc nedařilo. Úprava podloží je poměrně náročná a pravděpodobně už nám na ni nezbude čas.

Rozhodně si však údaje o jejím stavu poznamenejme a před nástupem zimy si posviťme i na spodinu.

Hurá na zahrádku! V mírnějších klimatických oblastech můžeme začít s výsevem odolnějších odrůd zeleniny do volné půdy. Jakmile definitivně zmizí sníh a sluníčko trochu prohřeje půdu, můžeme si připravit semínka ředkvičky, černého kořene, petržele, špenátu, pastináku, póru, pažitky, ředkve či rané mrkve a vyrazit na záhonky.

Začněme od země Obdělanou půdu nejprve uhrabeme, abychom získali co nejrovnější plochu. Tu ještě lehce udusáme prkénkem. Rozmezí řádků a hustotu výsevu zvolíme podle doporučení na příbalovém letáku té které rostliny, počítejme však s tím, že později budeme zeleninu tak jako tak jednotit, a proto raději volme hustší výsev.

Rovných řádků dosáhneme nejlépe s pomocí napnutého motouzu, řádek pak nejlépe vyhloubíme zatlačením násady od hrábí či jiné tyče do země. Oseté řádky zahrneme hlínou a opět lehce udusáme nebo převálcujeme. Nezapomínejme na označení, a to nejenom názvem příslušného druhu, ale též datem výsevu, abychom si zajistili přehled, jak nám co roste.

Pro včasnější sklizeň S příchodem jara nastává hlad po vitamínech a ceny čerstvé zeleniny začínají v obchodech prudce stoupat. To však je současně také pobídkou pro zahrádkáře, aby se pustil do pěstování rychlené zeleniny. Majitelům zahradních skleníků teď bude hej, ani ostatní však nemusejí skládat ruce do klína. Čarovat se dá i v pařeništi a s trochou optimismu i na větších okenních parapetech, i když to samozřejmě není to pravé ořechové.

S čím začneme? Budou to samozřejmě rychle rostoucí druhy zeleniny, což je samozřejmě ředkvička, ale také raný salát, jehož čerstvé listy nám z jara přijdou obzvlášť vhod. Můžeme vše vysít jako smíšenou kulturu, ať to máme pod jednou střechou. Až se budeme na svěžích salátových výhoncích teprve popásat očima a jednotlivé rostlinky ještě rozsazovat do sponu, můžeme si už pochutnávat na první úrodě bíločervených ředkviček, které rostou podstatně rychleji.

Teplomilné druhy zeleniny, ke kterým patří především rajčata, papriky, okurky, ale i cukety a celá řada košťálovin, se na záhonku jen tak neobjeví, na mnohé přijde řada teprve až po Zmrzlých mužích. Pokud si je však chceme vypěstovat z vlastních semínek a nekupovat si předpěstované sazenice, máme právě nejvhodnější čas začít s výsevem v chráněných podmínkách.

Můžeme si k tomu vybrat mělké truhlíčky s tím, že později rostlinky rozsadíme, nebo je vysévat přímo do hrnků a následně zeleninu vyjednotit. Optimální jsou v tomto případě rašelinové květináčky alespoň o průměru 5 cm, které později i s rostlinami zasadíme přímo do země.

-ra-Foto: www.isifa.com