Ale musí tomu tak vždy být? Ukažme si nyní, že každý si může dovolit alespoň malé jezírko, jehož realizace nepřesáhne hranice jeho dovedností ani „neprotrhne“ jeho kapsu. Chce to jen své představy přizpůsobit daným možnostem. Začněme tedy od těch nejstarších, což jsou:

Okrasná jezírka

Patří k nejčastějším variantám vodních ploch v menších a středních zahradách. Proto je musíme umístit v takové části zahrady, aby na ně byl co nejlepší výhled. U chatek to bývá poblíž odpočívadla, u rodinných domků pak můžeme dát přednost pohledu z okna. Důležité je ujasnit si, zda v nich budeme chtít pěstovat lekníny, nebo dokonce ryby, protože v takovém případě musí být nádrž nejméně 70 cm hluboká. Pokud tuto možnost nemáme, můžeme se rozhodnout alespoň pro mělčí „mokřadní“ jezírko, kde už v hloubce od 20 cm můžeme pěstovat třeba pomněnky, některé druhy rákosu a většinu bahenních rostlin. Taková jezírka se rovněž budují na viditelném, ale ve vzdálenějším místě zahrady, aby z nich nelétali do oken komáři.

Základní typy okrasných jezírek Plastové nádrže jsou zřejmě nejjednodušší variantou zahradního jezírka, jejichž zbudování obvykle zvládneme sami. Stačí si ve specializované prodejně vybrat vhodnou „vaničku“ a zapustit ji do výkopu. Neměli bychom však zapomínat na odtok přebytečné vody při deštích a zajistit si odvodní strouhu nebo poblíž obvodu nádrže vybudovat vsakovací jámy vyplněné štěrkem.

Fóliová jezírka jsou v dnešní době velice populární. Svou roli zde samozřejmě hraje cenová dostupnost, ale též možnost poměrně snadného tvarování a dlouhá životnost. Výstavbu samozřejmě můžeme svěřit odborné firmě, ale můžeme to zvládnout i sami. V takovém případě musíme nejprve vybrat vhodný materiál, kterým mohou být butylové fólie mající záruku až 50 let. Jsou však poměrně drahé a při poškození se obtížně zacelují. Druhou variantou jsou fólie z měkčeného PVC, které jsou levnější a současně je lze snadno svařovat horkým vzduchem nebo lepit.

Jak na to? Při svépomocné amatérské výstavbě je dobré přizpůsobit velikost jezírka rozměrům fólie, příliš dlouhý svár bychom bez zkušeností asi stěží zvládli. Výkop provádíme tak, aby se stěny budoucího jezírka jen pozvolně svažovaly a maximální úhel nepřekročil 45 stupňů. Optimální svah je ve tvaru talíře, stěny by se však neměly svažovat přímo, ale kaskádovitě, aby bylo kam rozmístit nádoby s rostlinami.

Vykopanou jámu zbavíme všech ostrých kamenů, vysypeme silnější vrstvou říčního písku a před položením fóliové plachty ještě podložíme netkanou umělohmotnou geotextilií (většinou z polypropylenu), která fólii ochrání nejenom před ostrými výčnělky kamenů, ale též před hryzci, kterým evidentně nechutná.

Dvojitá ochrana Fóliová plachta pod vodní hladinou odolává velice dobře vlivům počasí, hůře jsou na tom okrajové části, které jsou vystaveny přímým slunečním paprskům. Proto se vyplatí položit kolem horního okraje ještě jeden fóliový pás, který bude zasahovat alespoň 15 cm pod hladinu, zatímco jeho horní okrajovou část překryjeme dlažbou.

Na co dát pozor? Především na odvod přebytečné vody, který můžeme vyřešit pomocí přepadové trubky, která prochází dnem a dá se přivařit k fólii. Jednodušší však bude využít zkušeností rybníkářů a zhotovit v určitém místě přepadový odtok svedený do kanálu nebo vsakovací jámy.

Dále bychom neměli zapomínat, že nádoby, ve kterých ukládáme do nádrže lekníny a další vodní rostliny, mohou snadno potrhat fóliové dno. Proto je třeba každou nádobu podložit – nejlépe jemně omletými valouny, na kterých bude pevně stát. Pro případ, že bychom museli při úpravách do jezírka vstoupit, vyplatí se z větších valounů udělat také jakýsi podvodní chodníček, po kterém se můžeme pohybovat bez rizika poškození plachty.

Jezírka z betonu Betonová jezírka jsou oproti fóliovým bytelnější, na jejich dno si můžeme při čištění bez problémů stoupnout. Na první pohled působí i dojmem větší životnosti, ale to je otázka do diskuse. Aby nám betonové stěny vydržely, musíme se o ně velice pečlivě starat a každý rok je natírat ochranným lakem. Betonovou nádrž může velice snadno poškodit led, a proto je třeba tato jezírka na zimu vypouštět a chránit před přímou námrazou. Zhotovení je už samozřejmě technicky i finančně daleko náročnější a bez patřičných zkušeností nemusí stavba dopadnout dobře. Následující popis je doporučením pro domácí kutily, kteří už mají v zedničině určitou praxi. Pokud jste však nedrželi zednickou lžíci v ruce, je rozhodně lepší svěřit práci odborné firmě.

Tak jdeme na to! Protože budeme jezírko každým rokem na zimu vypouštět, musíme pamatovat na odpadovou trubku, kterou je třeba zavést do výkopu ještě před vybetonováním. Před nanesením betonu je třeba myslet na izolaci, za kterou může dobře posloužit pečlivě vyrovnaná a slepená fólie z PVC. Na ni naneseme asi 10cm vrstvu betonu a přes ni natáhneme drátěné pletivo zabraňující praskání. Když hmota začne tvrdnout, naneseme druhou vrstvu, kterou pečlivě udusáme. (Pozor, betonová hmota musí být dostatečně hustá, aby se nám neroztekla!) Povrch bazénku vylepšíme ještě vrstvou speciální malty z jemně prosetého písku a stejného dílu cementu, kterou při uhlazování lžící ještě prosypáváme čistým cementem.

Po částečném zatvrdnutí uložíme po okrajích jezírka kamenné desky nebo zabetonujeme ozdobné kameny, aby získalo přirozený vzhled. Nemáme-li ve dně zabudovanou přepadovou trubku, nezapomínejme ani v tomto případě na přepad pro odtékání přebytečné vody. S odstupem několika dní – po důkladném ztvrdnutí natřeme povrch betonu penetračním polyetylénovým lakem a po jeho zaschnutí ještě dvěma až třemi vrstvami polyetylénového emailu.

-ra- Foto: http://www.profimedia.cz/