Předčasné zahájení vegetace může přinést jenom problémy. Nejsou-li proto kořeny stromů či přezimující zelenina chráněny sněhem, budeme se je snažit alespoň vhodně zastínit (letos ale o sníh nouze není, pokrývky je dost a dost). V únoru nás na užitkové zahradě čeká už spousta práce, na radost z probouzejícího života si budeme muset ale ještě počkat.

S kartáčem na zahradu

Jakmile nám to počasí dovolí, pustíme se do mechanické ochrany ovocných stromů. Nejprve srazíme všechny mumifikované plody, pak odstraníme odumřelé a poškozené větve, a konečně seškrábeme železným kartáčem i starou borku, která nejspíš bude porostlá mechy a lišejníky. Že spolu s ní popadají na zem i přezimující škůdci, je nadmíru jasné, a proto před podobnými zásahy natáhneme pod strom plachtu nebo starou deku. Všechny seškrabky a odřezky spálíme nebo naházíme alespoň do půl metru hluboké jámy a zasypme nehašeným vápnem.

Chopme se štětky!

Po očistě nezapomeneme natřít kmeny stromů vápenným mlékem. Zabráníme tím poškození kůry následkem prudkých teplotních rozdílů mezi mrazivou nocí a slunečným dnem. Pokud objevíme, že mráz již na dřevě pukliny způsobil, provedeme první pomoc a ovineme poškozené místo vlhkou tkaninou s jílem. S vyříznutím zatím počkáme do úplného ústupu mrazů.

Pokračujeme v řezu

V této době lze pokračovat v prosvětlovacím řezu starších ovocných stromů, se kterým většina z nás začala už v lednu. Můžeme se však už pustit také do prořezávání mladých a nově vysazených stromků. Čím vzdušnější bude jejich koruna, tím větší jistotu kvalitního ovoce a přirozené odolnosti proti houbovým chorobám budeme mít. U menších stromků často úplně stačí, když se koruna po řezu bude skládat jen ze tří hlavních a několika volně rozložených větví.

A pěkně od země!

Na co bychom určitě neměli zapomenout, je řez bobulovin. Optimální bude, když vše stihneme do poloviny měsíce, než začne do stromků proudit míza. Nebudeme při tom žádnými troškaři a přebytečné výhonky odstraníme těsně u země, aby zůstal vyčnívat maximálně 2 cm dlouhý pahýl. U keře červeného a bílého rybízu by po úpravě mělo zůstat maximálně 8 až 12 silných a pravidelně rozmístěných výhonů starých maximálně 5 let. U černého rybízu naopak všechny staré (tmavší) výhony odstraníme a ponecháme pouze mladé a zdravé, které jsou na první pohled světlejší.

U angreštu ponecháme dokonce jen výhony mladší dvou let, starší by nám už jen zabíraly místo. Spolu s nimi odstraníme i neduživé nebo překážející postranní výhony, ze kterých by se už nemohly vyvinout hlavní větve.

Čas roubů

Když už jsme se pustili do bobulovin, nezapomeneme, že už od začátku měsíce lze roubovat angrešt na meruzalku (podnož), pokud jsme si ji ovšem v minulém roce namnožili z řízků nebo koupili. V únoru se řežou také výhonky rybízů pro přípravu řízků. Než se nadějeme, bude konec měsíce, a to se začínají roubovat třešně, višně a meruňky. Nejlepší výsledky přináší v tuto dobu roubování za kůru, ale pozor, nikdy neprovádíme tuto činnost za mrazivého počasí.

Pamatujme na zeleninu!

Od konce února už můžeme začít se zakládáním poloteplého pařeniště. Budeme k tomu potřebovat hromadu koňského hnoje nebo alespoň králičích bobků, které promícháme s jednou třetinou suchého listí uloženého až doposud v pařeništi. Když se zhruba po pěti dnech začne prohřívat, vyprázdníme celé pařeniště a napěchujeme ho vzniklou směskou, aby zůstal 20 až 25 cm volný okraj. Nakonec přikryjeme rohožemi svrchní okna. Až se prohřeje i vnitřek (cca za tři dny), přidáme 10 až 15 cm silnou vrstvu humózní zeminy a můžeme začít sázet.

Aby nám vydržela

Krechty, studená pařeniště, ale i sklepy, ve kterých skladujeme zeleninu a ovoce, se mohou koncem zimy snadno stát cílem hrabošů a dalších myších návštěvníků. Vzhledem k tomu, že jejich chemická likvidace je v těchto místech značně riskantní, nezbude nám než naklást pastičky. Dáme však pozor i na plísně. Uskladněné zahradní produkty budeme pravidelně kontrolovat a za příznivého počasí větrat.

-ra-Foto: www.profimedia.cz