Zvykli si navštěvovat Královskou zahradu či v posledních letech zajímavě upravenou zahradu Na Baště či Svatováclavskou vinici. Na dva a půl roku se uzavřely kvůli rekonstrukci Jižní zahrady Pražského hradu, kterým byla nákladem 69 milionů navrácena jejich nezapomenutelná podoba vytvořená ve 20. - 30. letech 20. století slovinským architektem Josipem Plečnikem. Od 20. června 2012 jsou opět otevřeny pro veřejnost denně od 10,00 do 20,00 zdarma.

Jižní zahrady najdeme nedaleko Nových zámeckých schodů a táhnou se podél hradních zdí směrem od západu na východ. Dnes se skládají ze dvou hlavních částí, z tzv. Rajské zahrady a zahrady Na Valech. Vstupuje se do jejich nitra tzv. Plečnikovým schodištěm. Hned na počátku lze obdivovat nejstarší strom na Hradě – tis s obvodem 245 cm, jehož stáří se odhaduje na více jak 400 let. Za ním pak ubíhá až k Opyši prstenec zeleně s novými trávníky, moderním zavlažovacím systémem, kamennými cestičkami a zajímavými architektonickými prvky zasazenými do keřových a květinových partií a umožňujících neopakovatelnou vyhlídku na Prahu rozkládající se u nohou královského sídla.

Fotogalerie

Základy Jižních zahrad vznikaly už od 12. století, na místě rozbořených valů. Ve skutečnou zahradu se však tento prostor začal proměňovat až v období renesance za vlády císařů Rudolfa II. a jeho bratra Matyáše. V roce 1617 zde byl postaven vyhlídkový altán s nádherně zdobeným sgrafitovým stropem, nedaleko přímo na hradbách vznikla trubačská věž, odkud troubili trubači k potěšení císaře, který zde hodovával. Tak vznikla tzv. Rajská zahrada.

Když slavný stavitel italského původu Luragho zřídil zahradu Na Valech, nechal mezi oběma částmi Jižních zahrad postavit barokní zeď s branou. Konečnou podobu však této kultivované zeleni vtiskl až v 1. pol. 20. stol. Josip Plečnik. Tento profesor architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a zakladatel katedry architektury na nové vysoké škole v Lublani se spřátelil s naším prvním prezidentem T. G. Masarykem. Podle jeho přání přetvořil Pražský hrad tak, aby se stal symbolem nových hodnot nastupující Československé republiky a zároveň vycházel z tradic dávné historie zemí Koruny české.

Plečnik dokázal pracovat s prostorem a vznešeným materiálem, jako byla žula a mramor. Historickým interiérům i zahradám přidal na monumentalitě a vznešenosti. Především při úpravě Jižních zahrad využíval terénní situace pomocí opěrných zdí a schodišť.

K zajímavým architektonickým prvkům patří mimo jiné Plečnikova impozantní žulová kašna vytvořená z kvádrů z prvního monolitu, který se při přepravě zlomil. Při rekonstrukci byla věnována největší pozornost Plečnikově velké vyhlídce pod Býčím schodištěm, protože v 60. letech 20. století se ze dvou třetin zřítila. Bylo nutné ji podepřít systémem mikropilotů, aby byla zajištěna její stabilita. V zahradě Na Valech pak návštěvníkům připomínají dva raně barokní obelisky významnou historickou událost – defenestraci císařských místodržících Viléma Slavaty z Chlumu a Jaroslava Bořity z Martinic včetně jejich písaře Fabricia 23. května 1618. Tato událost ve svých důsledcích zahájila třicetiletou válku. Největší stavbou této části Jižních zahrad je pavilon Bellevue pod bývalým Ústavem šlechtičen a nejzajímavější asi 11 m vysoký žulový monolit s pískovcovou ionskou hlavicí zakončenou pozlacenou koulí s blesky.