Většinou dorůstá výšky mezi 20 až 50 cm a přes zimu neopadává. Nápadný je zejména svými metličkovitě větvenými výhony, které jsou hustě obrostlé vstřícnými jehlicovitě tvarovanými listy o velikosti 1 až 3 mm. Na jednotlivých větvičkách nese husté hrozny drobných zvonkovitých květů v odstínech růžové, fialové, ale i bílé barvy. Ty po zaschnutí neopadávají, takže nás i v zimním období překvapí mnoha dekorativními efekty.

Ve volné přírodě je vřes hojně rozšířen v severních částech Evropy, Asie i Ameriky, roste však i v severozápadní Africe. Je typickou rostlinou mnoha vřesovišť a rašelinišť, často se také vyskytuje na okrajích borovicových a dubových lesů s neúrodnou písčitou půdou. Jeho rod je složen z více než 500 kultivarů, které na sebe upozorňují tím, že po zemi vytvářejí souvislé koberce. Od příbuzných vřesovců je poznáme podle květu, který je u vřesu složen z pěti malých lístků, zatímco u vřesovce jen ze čtyř.

Květenství

Vřes obecný patří ke květinám pozdního léta, v našich podmínkách kvete od července do září. Plodem je nahnědlá tobolka s mnoha drobnými semínky.

Vlastnosti

Málokdo už dnes ví, že vřes je využíván i jako léčivka, zejména při onemocnění močových cest. Obsahuje třísloviny, flavonoidy, alkaloid ericolin, silici, sliz, saponiny, hořčiny, pryskyřice, kyselinu křemičitou, organické kyseliny a glykosid arbutin. Ze sušené natě a květů se připravují čaje, které mají močopudný a protizánětlivý účinek, zabraňují tvorbě ledvinových kamínků, ale také prohlubují spánek a dokážou zklidnit mysl.

V Herbáři léčivých rostlin od Zentricha a Janči je doporučen nálev připravený ze tří čajových lžic drogy na dva šálky vody. Nemá nežádoucí účinky a lze ho užívat i dlouhodobě.

Pěstování

Vřes obecný patří k stálezeleným rostlinám, které potřebují dostatek slunce a kyselou půdu. Ideální je směs rašeliny, písku a jílu, která odpovídá původnímu složení.

V ENCYKLOPEDII ROSTLIN JSME VÁM UŽ NABÍDLI TŘEBA TYTO ZAJÍMAVOSTI:

Na závlahu je poměrně tolerantní. Bude se mu dařit v mokřině i na vyprahlé půdě. Optimálním stanovištěm je osluněné místo pod borovicí, kde bude nejenom dobře vegetovat, ale zapůsobí i dekorativním dojmem.

Rostliny vysazujeme ve skupinách, aby mohly vytvářet koberce. Počátkem jara provedeme řez, při kterém odstraníme odkvetlé části rostlin.

Množení

Ve volné přírodě se vřes obvykle rozmnožuje pomocí zakořeňujících větviček, a proto ho i v zahrádce nejlépe rozmnožíme hřížením. Na jaře zahrneme zeminou poléhavé větvičky a po zakořenění je můžeme oddělit.

Další možností je použití asi 5 cm dlouhých polodřevitých řízků, které odebereme a necháme zakořenit v polovině léta.