Nádherné květy okrasných keřů a rostlin zdobí mnoho zahrádek a bohatou úrodu už nenajdeme pouze ve skleníku, ale i na venkovních záhonech. Sklízíme listovou zeleninu, ředkvičky, rané druhy rybízu a dalšího ovoce. Také bylinky už nabývají na síle a vůni a trávník zve k odpočinku. Ale přesto všechno nemůžeme složit ruce do klína. Stále je mnoho práce, kterou je třeba na zahradě udělat.

Nekonečný boj s plevelem

Odplevelování záhonů patří k nejméně oblíbeným činnostem, které na zahradě provozujeme, nicméně je velmi důležité. Jakmile totiž poskytneme plevelu možnost, začne rychle pokrývat povrch půdy a může zcela zadusit pěstované rostliny. Je proto důležité omezit jeho růst již od počátku, aby se příliš nerozbujel. Velmi v tom může pomoci mulčování, tedy nakrývání zeminy různými materiály, jako jsou kůra, štěpka, kámen, ale také fólie nebo sláma, jež velmi efektivně růst plevele eliminují.

Stále je čas na vysévání

Přestože již sklízíme první úrodu, stále je výborný čas pro vysetí některých druhů zeleniny, jako jsou například ředkvičky, saláty, špenát, ale i další hrášek. Také můžeme vysévat a předpěstovávat velmi nenáročné dvouletky. Jejich předpěstováním si ušetříme výdaje za nákup sazenic napřesrok. Mezi ozdobné dvouletky (tedy rostliny, které letos vzrostou a příští rok vykvetou) patří pomněnky, okrasné sedmikrásky, macešky, hvozdíky či měsíčnice roční. Výsev není nijak složitý, předpěstování dvouletek zvládne každý začátečník, jen je třeba pravidelně semena zalévat, aby nezaschla, a chránit je před příliš ostrým sluncem. Vzrostlé rostliny pak jednotíme tak, aby měly kolem sebe potřebný prostor.

Nezapomínejme na množení rostlin

Naši péči si zaslouží také trvalky, které na zahradě máme. Přestože většina z nich patří k nenáročným rostlinám, je třeba je občas přesadit, zlepšit jim půdu dodáním potřebných živin v hnojivu, nebo je zmlazovat množením. Kvetoucí trvalky přesazujeme a množíme, například dělením trsů, vždy po jejich odkvětu. Část trsu ponecháme na původním místě, část pak přesadíme jinam. Trsy oddělujeme od mateční rostliny rýčem nebo ještě lépe rycími vidlemi a vyrýpneme s rostlinou co největší kořenový bal, abychom si zajistili, že se nová rostlina dobře ujme.

Kromě trvalek ale také omlazujeme například jahodníky. Jejich plodnost se počítá přibližně do pěti let, pak už staré rostliny příliš neplodí, proto je třeba včas zajistit sadbu na příští rok. Z rostlin vybereme ty, které nejvíce plodí, označíme si je jako mateční rostliny (tzv. matečnice, tedy rostliny vhodné k množení) a pak u nich necháme vzejít nové šlahouny. Ty se objevují již v době květu. U většiny rostlin je třeba šlahouny odstraňovat včas, aby hlavní rostlinu neoslabovaly, ale u matečních rostlin necháme šlahouny vyrůst, aby se na nich vytvořily dceřiné sazeničky, které potom odstřihneme a přesadíme. Sazeničky však od hlavní rostliny oddělujeme až v chvíli, kdy si vytvoří kořenový systém. Pokud pěstujeme jahody na záhoně, dceřiné výhonky se zakoření do půdy. Pokud však máme rostliny na mulčovaném či fólií zakrytém záhoně nebo je pěstujeme v nádobách, je třeba dceřiné rostlině poskytnout prostor, kde zakoření, tedy například kelímky od jogurtů nebo malé květináčky, které vysteleme zeminou a do kterých nové šlahouny přichytíme háčkem.

Včasná péče o rajčata zajistí úrodu

Přestože ještě není čas sklizně rajčat, je třeba rostlinám věnovat pozornost, aby později dobře plodily. Vylamujeme vedlejší výhonky, aby později rostlinu neoslabovaly, a ponecháváme pouze jeden hlavní výhon. Tyčková rajčata mají totiž tendenci vytvářet velké množství bočních výhonků (tzv. zálistků nebo fazoch), které později vedou k bujnému růstu zelených částí rostliny, což ovšem rostlině snižuje plodnost. Je tedy třeba odstraňovat je již na počátku. Naopak u keříčkových rostlin ponecháváme všechny výhonky. Tyčková rajčata pravidelně vyvazujeme, aby se rostliny nezlomily. Nezapomínáme ani na zálivku, kterou provádíme přímo ke kořenům. Snažíme se nestříkat vodu na listy, abychom předešli tvorbě plísní, které bohužel rajčata často napadají.