Lekníny a obecně vodní rostliny jsou velmi krásným a také užitečným doplňkem našich zahradních jezírek a nádrží, neboť nejen že půvabně vypadají, ale také pomáhají okysličovat vodu. Máme-li v jezírku rybičky, jsou pro ně útočištěm například v horkých letních dnech, kdy zastiňují hladinu a vodu chrání před nadměrným ohříváním. Ne vždy však můžeme lekníny nechat na stanovišti celoročně, protože by během zimních měsíců mohly přemrznout. Někdy je nutné umístit rostliny na náhradní stanoviště k přezimování. Podle jakých kritérií bychom se tedy měli řídit?

Pokud pěstujeme lekníny ve velkých jezírkách s dostatečnou hloubkou, tzn. se sloupcem vody alespoň 60-80 cm, pak není důvod rostliny někam stěhovat. Velmi dobře přezimují na místě, jejich kořeny, jež jsou uchycené na dně v blátě, jsou velmi dobře chráněné před mrazem, a pokud dojde k zamrzání vodní hladiny v důsledku silných mrazů, zpravidla nepromrzne více než 30-40 cm.

Máme-li vysazené lekníny v menší vodní nádrži (malé přírodní nebo umělé jezírko, betonová nádrž atd.), nedoporučujeme nechávat je v této nádrži i přes zimu, protože by s největší pravděpodobností zmrzly. V takovéto nádrži pěstujeme rostliny zpravidla v koších či jiných speciálních nádobách, a tak je třeba lekníny v nádobách opatrně vyjmout z vody, aby se jim nepolámaly jejich křehké stonky a listy, a přenést je na zimovací stanoviště.

Možností se nabízí několik. Máme-li k dispozici nějakou hlubokou nádrž, kterou přes léto využíváme k jiným účelům, mohou lekníny přezimovat v ní. Pokud ne, přeneseme lekníny do nějaké větší nádoby (např. velké plastové kontejnery či kbelíky) a necháme je ve sklepě, v polovyhřívaném skleníku, v garáži nebo v zimní zahradě. Toto řešení považujeme spíše za nouzové, ale samozřejmě když nemáme jinou možnost, lze jej využít. V takovém případě však hlídáme teplotu v místnosti a zejména teplotu vody v nádobě, která by neměla přesáhnout pět stupňů, neboť teplejší voda vede k předčasnému rašení nových listů. Lekníny však potřebují zimní odpočinek, aby kořenový systém mohl projít regenerací. Dalším důležitým faktorem je světlo, respektive jeho nedostatek. Pokud umístíme lekníny do tmavých místností (sklep, garáž), kde chybí zcela denní světlo, mohly by oddenky rostliny začít uhnívat a odumírat.

Další možností zimního uskladnění leknínů, které je však opravdu nouzové, je ponechat lekníny ve vypuštěném jezírku či jiné nádrži. Rostlinu můžeme nechat v pěstovací nádobě nebo pouze v samostatném balu na dně nádrže či jezírka a obalíme ji izolačním materiálem (slámou, listím, trávou, netkanou textilií). Navrch položíme desky s izolačním materiálem, jako např. fólií z PVC, abychom vytvořili druhou izolační vrstvu, zejména před dešťovou vodou, která by mohla nastýlku znehodnotit, a také jako ochranu rostlin před útokem hlodavců, kteří by mohli okousat kořínky i oddenky.

„Nasucho“ můžeme skladovat lekníny také uvnitř, v bezmrazých chladných místnostech, ale opět platí, že kořeny udržujeme vlhké a rostliny umístíme do nádob, které jsou uzavřené, aby rostliny byly chráněné před případnými hlodavci, ale dostatečně větrané, aby kořenový systém nenapadly houby či plísně.