První otázka zní: odkud berete vodu? Zavlažování z přípojky veřejného vodovodního řadu je asi tou nejjednodušší variantou, z finančních důvodů je však přijatelná pouze v případě malé bytové zahrádky. Větší plochy lze ideálně vyřešit kombinací více zdrojů: dešťovky, vlastního zdroje (studna nebo vrt) a případně i zapojením šedé odpadní vody z domácnosti.

Pozor však při plánování celého systému: z hygienických důvodů nesmějí být rozvody pitné a užitkové (dešťové) vody vzájemně propojeny, a to ani ve společné výtokové armatuře (viz norma ČSN EN 1717), mohlo by totiž dojít ke znečištění zpětným průtokem. Musíte mít takzvaný dvojí rozvod vody oddělený na pitnou a užitkovou. V praxi to znamená, že pitná voda bude sloužit pouze k doplnění zásobníku.

Kromě nejrůznějších sudů se jako zásobník v poslední době velmi často používá takzvaný IBC kontejner. Pokud chcete dešťovou vodu využívat i v domácnosti, lze doporučit nádrž podzemní, voda se v ní nebude kazit.

Není nad dobrý plán

Samotný zahradní rozvod je nutné před realizací řádně naplánovat. Instalace je možná jak po povrchu, tak v podzemí. Povrchová varianta je sice mnohem snazší, ovšem vzniklé překážky ztěžují například sekání trávníku a pohyb po zahradě vůbec. Proto je vhodnější položit potrubí pod zem a na povrch umístit pouze jednotlivé výstupy a přípojky. V tomto případě se instalační trubky zakopou do malé šachty a zasypou zeminou.

Pro běžný letní provoz není ani zapotřebí zakopávat potrubí do nezámrzné hloubky (80-140 cm podle podloží a lokality), většinou postačí hloubka zhruba dvou rýčů (tedy 40-50 cm). Na větších a dobře přístupných pozemcích práci podstatně usnadní minibagr, ten také dobře využijete ve skalnatém nebo kamenitém terénu.

Kopání by však měl vždy předcházet plán: vytvořte si hrubý náčrt pozemku a rozdělte plochu na zavlažované oblasti. Zakreslete travnaté plochy, květinové záhony, stromy, keře, živé ploty, zahradní domky a místa k sezení. Zvláště užitečné je vyznačit délky v metrech, abyste později mohli provést přesnější výpočet.

Dobrý zahradník ví, kolik vody jednotlivé rostliny potřebují, kolik jí přidat v období sucha a které druhy rostlin se s nedostatkem závlahy vyrovnají. Nakreslete si je do plánu zahrady. Jakmile zjistíte, kde všude budete zalévat, můžete vypočítat, kolik metrů potrubí vlastně potřebujete. Přizpůsobte se terénu a topografii zahrady. Vezměte v úvahu všechny záhyby, odbočky, vyústění na povrch, přípojky, ale také sklon pozemku, a počítejte velkoryse. Není nic horšího než zapomenout na nějakou oblast a příliš krátké potrubí pak dodatečně prodlužovat.

Má to spád?

Potrubí by mělo vždy vést tudy, kde se dá relativně snadno kopat. Kamenité nebo skalnaté části zahrady se pokud možno vyhněte. Z výkopu odstraňte kameny a kořeny, trubky položte do pískového lože. Potrubí je také nutno vyspádovat, zejména u pozemků na rovině pak o něco pečlivěji, aby nevznikaly vzduchové kapsy, které by omezovaly průtok – spád má být teoreticky alespoň 0,3 %, toho však dosáhnete pouze s kovovým potrubím, plastové se bude kroutit a ohýbat. Natáhněte trubku tak, aby byla alespoň přibližně v rovině, voda v ní bude stejně proudit pod tlakem.

U samospádového systému, který je vhodnější pro menší a svažité plochy, ovšem bude nutné dosáhnout alespoň minimálního převýšení (doporučuje se 2-5 m). Na konci potrubí, tedy v nejnižším bodě, naplánujte vypouštěcí uzávěr ideálně umístěný do snadno přístupné šachty. Pokud není potrubí v nezámrzné hloubce, na podzim ho musíte vypustit, nepomůže omotávka ani tepelná izolace nad trubkou, které pouze oddálí dobu promrznutí. Jediné, co je v tomto případě účinné, je topný kabel.

Ocel, nebo plast?

Nadzemní instalaci můžete klidně vyrobit z ohebných hadic na vodu, do podzemí bude lépe umístit pevnější trubky. Díky silnější stěně se totiž nepromáčknou, a nezúží tak průtok. Máte-li zásobu starých kovových trubek, na zahradní rozvody je klidně můžete použít, moderní provedení je ovšem z plastu. Starší ocelové trubky se buď svařovaly, nebo spojovaly na závit, u moderních plastových trubek lze postupovat stejně. Navíc je zde dostupná i technologie lehce montovatelných svěrných spojek a tvarovek. Zde dbejte na výběr kvalitního materiálu, třeba polypropylen a jiné odolné látky spolehlivě udrží tlak a nepraskají.

Vyhněte se levným napodobeninám asijské provenience, pár ušetřených korun nestojí za nový výkop v místě případného úniku. U plastových trubek také kromě průměru dbejte na hodnoty takzvané tlakové řady: doporučená je PN16, nižší jen v případě použití slabšího čerpadla (PN10 pro čerpadla o tlaku 2-3 bary). Průměr základního rozvodu volte co největší, minimálně ¾“, raději více, tedy 1“ či 5/4“, v metrických mírách klidně 25 či 32 mm. O dostatečný tlak nemějte při běžných délkách rozvodu starost, pumpy to bez problému zvládnou. Trubky o průměru 1/2“ a menší však velké množství vody opravdu přepravit nedokážou.

Myslete na výdrž: Levná varianta v podobě polyfuzně svařovaných PPR-trubek je nouzové řešení, které by nemělo být vystavováno slunečnímu svitu (trubka kvůli citlivosti na UV záření degraduje), mrazu a větší zátěži. Zahradní rozvody se většinou dělají z PE-trubek přímo určených pro tento účel. Hledejte zkratku HDPE (nebo také PE-HD), což je velmi odolný vysokohustotní polyetylen, případně označení PE 100 RC – to jsou dokonce dvouvrstvé trubky výrazně odolné proti mechanickému poškození.

Elegantní vyústění

Vyústění na povrch může mít nepřeberné množství variant. Klasická ocelová pozinkovaná trubka s vřetenovým kohoutem není úplně nejvzhlednější, lze ji ovšem nahradit elegantní nerezovou variantou. Postřikovače se vyrábějí převážně jako výsuvné, po ukončení závlahy a poklesu tlaku vody jsou tlakem pružiny zasunuty zpět do podzemního pouzdra. Na PE trubku se napojují hadicovými odbočkami pomocí navrtávací objímky, na ocelovou trubku budete muset použít T-přípojku.

Dostřik je u rotorových provedení až kolem 15 m, sprejové jsou vhodnější pro menší plochy, jejich dosah je zhruba poloviční. Podle toho dimenzujte jejich rozestupy. Jednotlivé prvky zavlažovací soustavy nemusíte ovšem skládat kus po kusu. Řada zahradních zavlažovacích systémů se vyrábí jako sada, je tedy možné využít určité standardizace. K ní patří i dálkové ovládání pomocí aplikací a výsledkem je takzvaná chytrá zahrada, kterou můžete doplnit i různými teplotními a vlhkostními senzory.

Problematická však může být kombinace jednotlivých systémů mezi sebou – ne vždy jsou přípojky rozměrově kompatibilní nebo spolu jednotlivé komponenty nedokážou komunikovat. Jednodušší je vzít kompletní provedení od jednoho výrobce. Dopřát si však můžete i něco pro sebe. Velmi příjemná je venkovní sprcha, pro otužilce existuje dokonce v nezámrzném provedení. Předpokládá to však přípojku elektřiny pro vyhřívání.

Informace o některých produktech ve fotogalerii

  • Zahradní ventily a kohouty nemusí mít vždy nevábný vzhled klasického kohoutu s ovládací růžicí nebo průmyslovou pákou. Nostalgický nádech dodá zahradě mosazná armatura, ventil v nerezovém provedení naopak zapůsobí moderní elegancí. VTP Tvarovky
  • Zahradní rozstřikovače nezavlažují jenom v kruhu kolem sebe. Se čtvercovým zavlažovačem Gardena Pipeline můžete dodat vodu i na přesně vymezený pravoúhlý záhonek s plochou o výměře 9 až 216 m², tedy čtverec se stranou o délce necelých 15 m. Hornbach
  • Chytrý zavlažovací systém IMMAX Neo Lite RainPoint můžete ovládat přes domácí wifi síť prostřednictvím aplikace pro Android i iOS. Je kompatibilní s asistenty Google a Amazon, umí nastavovat zavlažovací scénáře, spočítat spotřebu vody a má řadu dalších funkcí. Alza
  • Solární sprcha FZH 5035 ohřívá vodu slunečním svitem. Zásobník na 35 l horké vody postačí na běžné osprchování 2 osob. Fieldmann
  • Na hadicový vozíkový naviják Hozelock navinete až 60 m půlcoulové hadice. Lze ho samozřejmě použít i pro větší hadice s kratší délkou. Mountfield
  • Sestava základního vybavení pro vytvoření závlahy například ve skleníku obsahuje sadu hadic, spojek a ventilů. Je určena pro samospádné systémy, neobsahuje nádrž. Oslavan

 Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 1/2024.
Zdroj: Dům&Zahrada

Související články