Přiznávám, že mám poněkud splašenou povahu. Miluju akci, miluju změnu, miluju dřinu. A občas je to až chorobné. Včera jsem například do půlnoci natírala ve svitu světla nad garáží plaňky na nový plot, aby je měl ráno řemeslník připravené. Jak je ocenil, si povíme někdy příště.
Jsem schopná koupit ve středu přenosné ohniště a počítat s tím, že si v neděli opeču buřty v novém koutě zahrady. I ohniště dosud leží za domem mezi odloženými projekty a buřty si neopeču ještě pár týdnů. Má to jeden háček – v místě, kde bude stát, rostou dvě vrby a několik travin. A pokud je nechci zabít, budou muset veškeré moje touhy počkat do září.
Celý ten koncept zahradničení je k uzoufání pomalý! Vůbec to není jako na mé digitální farmičce, kde jedním ťuknutím na obrazovku zúrodním půdu, druhým zaseju a po pár minutách sklízím a prodávám. Nepodobá se to ani těm hrám, kde splníte úkol a můžete zkrášlit kus zanedbané zahrady.
Jde to všechno taaaak straaaašně pomaluuuuu!!!
V mém ideálním světě bych teď v létě šla do zahradnictví a sázela kytky jako o život až do desáté večerní, protože je světlo. Mohla bych zasadit brambory, protože jsem hodinu nechala běžet zavlažování, a promočené záhony by se tak ideálně ryly. Taky bych vysela na místo odkvetlých máků (proč sakra tak rychle odkvetly?) tu květinovou směs, co jsem si koupila začátkem července s tím, že to hned zítra udělám, ale na setí bylo zkrátka pozdě.
Proč to prostě nemůže být tak, jak já chci!?
Tu část mě, která touží po bohaté úrodě a krásné zahradě, nesmírně týrají sociální sítě. Na nich je všechno tak rychlé! Moje guilty pleasure (tajemství, za které se trošku stydím) je sledování zahradních projektů, kde ve dvou minutách dostanete příběh od nákupu prvního prkna přes natírání hotového vyvýšeného záhonu až po náruč sklizených plodů. Cítím u toho nepopsatelný rauš.
Jenže realita je neúprosná. Rostliny mají svůj cyklus, a kdybych se na hlavu stavěla, nic s tím neudělám. Sázet brambory v srpnu je vážně hloupost. Mám teď sedět s rukama v klíně a čekat do března? V srpnu se například dá zasít:
- Špenát
- Salát – ideálně ten k řezu (nedělá hlavy, ale roste podobně jako špenát a sklízí se listy)
- Ozimou cibuli – pro brzkou jarní sklizeň (ale pozor, většina ozimé zeleniny se sází až na podzim)
- Ředkvičky – sklízet můžete už po měsíci
Obecně je ale doporučeníhodné věnovat se jiným aktivitám. Rychlý zahradní rádce s kalendářem prací doporučuje spíše:
- Boj s plevelem
- Boj s plísněmi
- Péči o dozrávající zeleninu
- Stříhání levandule
- Zalévání
- Prořezávání bobulovitých keřů
- Péči o jahody
Celé moje nitro křičí: „Nuda! Chci sázet, přesazovat, nakupovat!“ To, že nic z toho nedělám, považuji za známku dospělosti. Je spousta věcí, které přece nedělám, protože vím, že je to blbost. A zahrada v tom není výjimkou.
Zuří ve mně lítý boj mezi Dominikou „hop na krávu, už je tele“ a stoickou Dominikou, která spatřuje prostor pro seberozvoj v tom, že teď nemůže rozjíždět nové projekty a musí se popasovat s těmi rozjetými či zaseklými.
VIDEO: Zabavte se v srpnu zpracováváním úrody cuket!
A hle, když se člověk smíří s tím, že neporučí větru, dešti, když pokorně přijme tempo přírody/řemeslníka/manžela/vesmíru, když si dovolí občas se zastavit, rozhlédnout kolem a místo nových věcí se holt postarat o ty staré – je to vlastně docela úlevný pocit.
Jsem jen malý mravenec pokoušející se ovlivnit hodinový stroj poskládaný z tisíců ozubených koleček. A zahrada je moje lekce, že někdy je jedinou cestou vpřed pustit všechno, s čím zrovna teď nic neuděláte, a přijmout fakt, že tak to prostě je a je jedno, jestli se já vztekám, zkouším to vyřešit jinak, sehnat někoho jiného, nebo si zkrátka… počkám.
Za týden se v našem seriálu Inspirace za plotem můžete těšit na díl věnovaný novému plotu. Jak si vybrat plot, který něco vydrží? A má vůbec smysl experimentovat?
Inspirace pro váš domov i zahradu do e-mailu!
- Jen to nejlepší z našeho webu Dům&Zahrada
- Každé úterý do vaší e-mailové schránky
- Přihlášení k newsletteru najdete v menu ☰
