V posledních letech čelí evropské zemědělství a ekosystémy novému, závažnému ohrožení. Tím je takzvaný japonský brouk (Popillia japonica), známý také jako listokaz japonský. Tento drobný, ale mimořádně destruktivní škůdce se postupně šíří po evropském kontinentu a vyvolává obavy u zemědělců, zahradníků i ekologů.
Tento invazní druh, původem z Japonska, je pro Evropskou přírodu pekelně nebezpečný. Na rozdíl od své domoviny, kde je jeho populace přirozeně regulována, v Evropě nemá přirozené nepřátele. Tato absence predátorů umožňuje broukovi nekontrolované množení a rychlé šíření do nových oblastí.
Odborníci varují, že pokud se nepodaří zastavit nebo alespoň zpomalit jeho postup, může dojít k rozsáhlým škodám na zemědělských plodinách, okrasných rostlinách a lesních porostech.
Japonský brouk Popillia japonica
Malý, ale žravý
Listokaz japonský je drobný, ale nápadný brouk z čeledi vrubounovitých. Jeho tělo, měřící zhruba centimetr, se vyznačuje kovově zelenou hlavou a hnědými krovkami. Typickým identifikačním znakem jsou bílé chlupaté proužky na zadní polovině těla.
Životní cyklus listokaze japonského je úzce spjat s půdou a vegetací. Samičky kladou vajíčka do půdy, kde se líhnou larvy. Tyto larvy, známé jako ponravy, žijí v půdě několik měsíců a živí se kořeny různých rostlin, zejména trav.
Tento podzemní život způsobuje značné škody na trávnících a pastvinách. Po přezimování v půdě se larvy zakuklí a na jaře se objevují dospělí brouci, kteří ihned začínají s intenzivním žírem na nadzemních částech rostlin.
Vetřelec se v Evropě poprvé objevil v roce 2014 v severní Itálii a od té doby se rozšířil na plochu přesahující 16 000 km² v severní Itálii a Švýcarsku. Na začátku léta jej objevili dokonce v centru Basileje, přímo na trávníku místního fotbalového stadionu.
V roce 2022 byl zaznamenán první výskyt v Německu, konkrétně ve Freiburgu, kde byl nalezen exemplář v pasti s feromony. Tento objev vyvolal okamžitou reakci německých úřadů, které zintenzivnily monitoring a preventivní opatření.
V létě 2024 byly objeveny další exempláře na jihu země, což potvrzuje postupné šíření tohoto škůdce na sever. Odborníci předpokládají, že klimatické změny, zejména oteplování, vytváří příznivé podmínky pro další expanzi listokaze japonského do nových oblastí Evropy.
Invazní škůdci: Globální hrozba pro biodiverzitu a ekonomiku
Invazní škůdci představují jeden z nejvážnějších problémů současné ochrany přírody a zemědělství. Tyto nepůvodní druhy, zavlečené lidskou činností do nových ekosystémů, mohou způsobit rozsáhlé ekologické a ekonomické škody. Příklady takových škůdců zahrnují slunéčko východní (Harmonia axyridis), bázlivce kukuřičného (Diabrotica virgifera) a octomilku Suzukii (Drosophila suzukii), které ohrožují místní druhy, poškozují zemědělské plodiny a narušují ekosystémy. Dopady těchto invazí jsou mnohočetné: od narušení místních ekosystémů a vytlačování původních druhů, přes významné ekonomické ztráty v zemědělství, lesnictví a zahradnictví, až po potenciální zdravotní rizika, jako je přenos nemocí nebo vyvolávání alergií. Klíčovou roli v boji proti invazním škůdcům hraje prevence jejich zavlečení, včasná detekce nových invazí a rychlá reakce, přičemž mezinárodní spolupráce a intenzivní výzkum jsou nezbytné pro vývoj účinných strategií kontroly a eradikace těchto nebezpečných vetřelců.
Jak ho poznat?
Japonský brouk je mimořádně žravý a neodbytný škůdce, který se živí více než 300 druhy rostlin. Dospělí jedinci s oblibou okusují listy a květy různých rostlin, včetně vinné révy, růží, ovocných stromů a zeleniny. Jejich žír zanechává na listech charakteristické, krajkovité otvory. Larvy brouka, žijící v půdě, se živí kořeny trav, což způsobuje hnědnutí a odumírání trávníků.
A tak v Německu vznikl projekt IPM-Popillia, který se zaměřuje na to, jak se ochránit před tímto škůdcem. Bylo instalováno asi sto pastí podél cest, železničních překladišť apod. Předpokládá se totiž, že brouk je do Německa především zavlečen, tudíž je třeba ho co nejrychleji odchytit.
Odborníci varují, že bez účinných opatření by se brouk mohl v příštích letech rozšířit do velké části Evropy, od Atlantiku po Černé moře a od Středomoří po severní Německo, Velkou Británii a jižní Skandinávii.
