Už na první pohled je jasné, že jiřina nepochází ze zdejších končin, na to je až moc pestrá a bohémská. Za její původ se označuje Amerika, hlavně pak oblast Mexika, kde rostla pramáti moderních odrůd.

Jiřina je sice často považovaná za klasickou venkovskou květinu babiččiných zahrádek, které zdobily obrovské květy v těch nejdivočejších barvách, moderní odrůdy však nabízejí neskutečně bohatou plejádu barevných odstínů. Díky šlechtění se už nechlubí jen extrémně sytými barvami, ale třeba odstíny tělovými, pudrovými či krémovými.

Z jiřin se staly moderní rostliny, jejichž květy jsou oblíbené rovněž do kytic. Navíc zkrášlí zahrady i parky, klidně je můžete přidat do trvalkových či letničkových záhonů. Postarají se o barevný ohňostroj od července většinou do října, kdy jejich sezonní cestu ukončí první mráz.

Jejich jméno pochází od již nepoužívaného latinského názvu Georgia, které se postupně proměnilo v georgínu, až se časem počeštilo do podoby jiřina. Zajímavou historii má i latinský název Dahlia. Ten kupodivu nevychází ze jména jejího objevitele, ale vznikl na počest švédského botanika Andrease Dahla.

Jiřinkománie napříč historií

Na českém území se tato květina pěstovala už během 17. století. Dlouhou dobu se ale objevovala jen na zahradách nadšenců nebo u šlechtických sídel. Úplně jiná atmosféra se kolem nich rozvířila až v době národního obrození, kdy se začaly shromažďovat do sbírek a často hrály hlavní roli na plesech a různých společenských akcích.

Vzhledem k tomu, že už v některých evropských státech dávno existovaly jiřinkářské spolky, Češi nesměli zůstat pozadu. První takové uskupení spatřilo světlo světa v České Skalici roku 1836.

Během historie byly jiřiny považovány za módní záležitost, takže se hned několikrát na několik desetiletí vytratily z centra zahradnického dění. Takovým turbulentním obdobím bylo 20. století, kdy se tyto krásky ve dvacátých letech opět přihlásily ke slovu a během druhé světové války se zase stáhly.

Proč se na ni zapomnělo?

Jak je možné, že se na květinu s takovým množstvím odrůd s různou velikostí, tvarem a barvou od čistě bílé přes krémovou, růžovou, žlutou až po temně fialovou během historie občas skoro zapomnělo?

Jedním z důvodů je poměrně pracné pěstování. Největší překážkou je nutnost přezimování. Hlízy totiž v sobě mají geneticky zakódované podmínky panující v původní domovině, mráz tedy v podstatě neznají.

Před příchodem prvních říjnových nebo nejpozději listopadových mrazíků je nutné někdy poměrně mohutné hlízy vykopat a přenést do místnosti s teplotou 5 až 12 °C. V bedýnkách nebo jutových pytlích tam počkají na druhou polovinu května, kdy se budou moci zase vrátit na záhony.

Podmínky pro přezimování tedy nemá zrovna každý, ale pro takové pěstitele je vhodná jednoletá jiřinka proměnlivá (Dahlia pinnata), kterou si můžete každoročně vypěstovat ze semen. (Článek byl redakčně krácen, celé znění najdete v novém vydání časopisu DŮM&ZAHRADA.)

Chcete se o krásných jiřinách dozvědět ještě víc?

  • Květy jiřin a jejich rozdělení
  • Rozdíly mezi jednotlivými odrůdami
  • Zajímavé olistění některých druhů
  • Výška jednotlivých druhů
  • Nejlepší stanoviště na zahradě
  • Doporučení pro pěstování
  • Jak připravit jiřiny na novou sezonu

To vše a mnoho dalších informací a produktů najdete v květnovém čísle časopisu DŮM&ZAHRADA, které vychází 18. dubna 2024.
Zdroj: Dům&Zahrada

Související články