Komu voní tymián, oblíbí si i mateřídoušku. Obě byliny pocházejí z rodu Thymus a jsou si velmi podobné; středomořský tymián je jen o něco vyšší a vytváří keříčky, zatímco české druhy mateřídoušky se spíše plazí po zemi. Pokud bychom chtěli být přesnější v názvosloví, tymián bychom nazvali mateřídouškou obecnou (Thymus vulgaris), v češtině však většinou mateřídouškou označujeme domácí druhy, které v kuchyni zdaleka nevyužíváme tolik jako koření ze Středomoří. Je to možná škoda.
Mateřídouška byla po staletí proslulou léčivou bylinou, ze které se připravovaly čaje proti nachlazení a zánětům průdušek. Silice obsažené v mateřídoušce pomáhají uvolňovat křeče, uklidňují nervový systém a zmírňují menstruační bolesti. Výtažky z mateřídoušky se dnes rovněž přidávají do relaxačních koupelí, jež mají současně působit proti tvorbě lupů a akné.
Všechny druhy mateřídoušky můžete pěstovat v propustné zemině na suchém a teplém stanovišti, kam dopadá dostatek slunečních paprsků. Bylina se bude krásně vyjímat i na skalce. Na pěstování je nenáročná, nevyžaduje častou zálivku a nemusíte ji vůbec hnojit, vystačí si s tím, co půda dá.
Zajímavé je, že zatímco u nás máme mateřídoušku spojenou se slavnou básní Jaromíra Erbena, ve které se tato rostlina stala útěchou osiřelých dětí, v západních zemích je tymián spojován s odvahou a fyzickou silou. Římští vojáci bylinu přidávali do koupelí, aby nabrali odvahu k boji, Řekové ji pro změnu pálili na posvátných místech, aby dýmem posílili bojovníky před bitvou.