Majitelka dvoutisícimetrového svažitého pozemku v Libušíně u Kladna pochází z Moravy a v dětství zažila jen zahrádku sloužící k domácímu samozásobení zeleninou. V deseti letech začala pěstovat kaktusy, a ty se spolu s ní časem odstěhovaly do kladenského paneláku, kam se provdala. S manželem našli v nedalekém okolí pozemek a rozhodli se stavět dům.
Hledáte inspiraci pro anglickou zahradu? Tohle se může hodit:
Jakmile bylo jasné, kde na zahradě bude stát, začala majitelka sázet stromy a keře. K nejstarším patří borovice a dvě hlošiny, které si oblíbila kvůli šedostříbrným listům a voňavým květům. Že jsou prospěšné, protože zásobují půdu dusíkem, zjistila až později. „Miluju stromy a pořád je dosazuju. Kupuju co nejlacinější, malinké a nejradši mám fázi růstu, kdy si koukáme navzájem do očí,“ říká majitelka.
Cesta do Anglie
Začátkem století ještě nebylo tolik zahradnické literatury a televizních programů. „Z okolí jsem znala jen – jak tomu s nadsázkou říkám –‚urnové háje‘ se spoustou jehličnanů, nebo zahrady užitkové,“ směje se majitelka.
Šlapákový průchod spodním štěrkovým záhonem lemuje mimo jiné amsonie – méně známá nenáročná trvalka s bleděmodrými květy, nad níž vyčnívá asfodel žlutý
Pak jela s cestovní kanceláří do Anglie na zájezd spojený s návštěvami zahrad. Tam pochopila, co se jí líbí, a okolí domu začala pozvolna přizpůsobovat anglickému stylu. „Většina knížek byla v angličtině, internet byl v plenkách, ale hledala jsem informace o rostlinách i designu, kde se dalo,“ vzpomíná Eva Fenclová.
Velký výškový rozdíl
Před deseti lety se přihlásila na kurz k inženýrce Renatě Zahrádkové a spousta věcí jí došla. „Člověk neví, proč se mu líbí právě tenhle styl a jak ho udělat. Vhodný kurz mu pomůže vyvarovat se chyb, dozví se, jaké typy rostlin se mezi sebou snesou a co se k sobě hodí,“ doporučuje.
Pohodlnější pohyb ve štěrku zajišťují velké šlapáky. V popředí voskovka větší, za ní amsonie a pivoňky itoh (kříženec bylinné a dřevité pivoňky) kultivary ‘Bartzella’ a ‘Julia Rose’
„Zahradu mi nikdo nenavrhoval, udělala jsem si ji sama, kromě terénních prací, které jsem zadala firmě.“ Stavební firma zvládla rozčlenit šestimetrový výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem pozemku pomocí suchých zídek a schodiště. Na nejvyšším místě stojí romantický altán, z nějž je výhled přes údolí, i když ho už poněkud zakrývají vzrostlé dřeviny.
Rozkvetlý trávník
Trávník tvoří pouhých deset procent zahrady, zbytek jsou záhony bez umělého ohraničení, i když některé sousedí se zídkami nebo schody. „Trávníku říkám plevelník, je totiž plný jetele a pampelišek, do anglického trávníku má daleko. Ale jsem ráda, když kvete, když je zahrada plná včel a ptáků. Nedaleko je včelařská farma, sousedi mají pět včelínů, tak to u nás celou sezonu bzučí. Jen si musím dávat pozor, abych na včelu nešlápla. Kvůli klíšťatům nechci trávu po kolena, ale za sucha někdy neseču třeba dva měsíce. Ale i posečený trávník je pořád krásně zelený, protože jetele a další rostliny koření hlouběji. Anglický trávník je jenom tráva, a to je o ničem,“ vysvětluje Eva Fenclová.
Přírodní koloběh
Majitelka nechtěla poetickou romantiku kolem domu kazit zeleninovou prózou, proto od sousedů dokoupila dalších 500 metrů čtverečních, kde chová slepice, pěstuje zeleninu a postavila skleník. Hodně dbá na hospodaření s vodou. U domu má šestnáctikubíkové jezírko na jímání dešťovky, kde se prohání několik ryb a je v ní čerpadlo na kropení hadicí.
Přepad nádrže zavlažuje mokřad, v němž se daří mokřadním rostlinám. Na pozemku není jediná střecha, z níž by voda nebyla svedena do nádrže nebo sudu, týká se to i skleníku.
Vlevo štítenka česneková, kontryhel měkký a kuklík chilský ‘Mrs. Bradshaw’. Vpravo v záhoně rostou šanty, sápa Russelova a náprstník žlutý. Dominantou výsadby je bohatě kvetoucí udatna dvoudomá
„V anglických zahradách mě fascinovaly záhony namulčované světlým drceným kačírkem. Chladí půdu, drží se pod ním vlhkost a samozřejmě omezuje růst plevele,“ pochvaluje si majitelka, že na záhony nespotřebuje tolik vody jako na zeleninu.
Podobně šetrně zachází s odpady, které na zahradě vytrhá či ostříhá, s výjimkou vysemeňujícího se plevele. Ten končí v biopopelnici. Ostatní odpady podrtí a vrací zpátky na záhony, případně na některý z kompostů v odlehlých koutech zahrady.
Zahradnické zájezdy
Eva Fenclová je už v důchodu, ale stále pracuje v hematologické laboratoři. Veškerý volný čas tráví na zahradě. Pěstuje tu několik druhů kakostů a krvavců, hodně šalvějí, podzimní astry, amsonie, pomněnkovec... Jaro je ve znamení záplavy cibulovin a hlíznatých rostlin počínaje talovíny, sněženkami, bledulemi a krokusy přes tulipány, narcisy, česneky a denivky.
„Zkoušela jsem si udělat seznam, ale po dopsání osmé strany jsem přestala. Co mi není souzeno, tak vyhyne, a to, čemu se daří, vyměňuju s kamarádkami, nebo si sazeničky mohou koupit návštěvníci o víkendu otevřených zahrad, jehož se letos účastním popáté. Před pěti lety jsem si konečně řekla, že se už mohu přihlásit, když jsem si na výletě v Anglii uvědomila, že ta moje je možná lepší než některé navštívené soukromé zahrady.“
I její dovolené se nesou v duchu zahradní tematiky. „Mám několik ‚stejně postižených‘ kamarádek a už šest let společně jezdíme po Evropě. Loni jsme projely zahrady v Alsasku a při návratu domů i nějaké rakouské.“ Zahrada totiž není nikdy hotová, vždycky se do ní dá vnést kousek inspirace odjinud.
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 6/2024.
