Voda je lákadlem nejen pro člověka, ale také pro všechny živočichy, kteří by zahradou jinak jen migrovali. Vodní hladinu neminou soutěživé vážky ani obojživelníci a rozhodně jí neodolají opeřenci, kteří si tu udělají zastávku na krátké koupání.
Když se majitelé ohrobecké zahrady rozhodovali, jak velké jezírko bude, volba padla na velkolepý projekt, který se stal hlavním tématem sympatického pozemku. Náročná realizace se neobešla bez problémů, ale výsledek stojí za to. Na dokončení stále čekají okrajové části zahrady, kde postupem času vzniknou smíšené výsadby okrasných a ovocných rostlin.
Jezírko s vodopádem
Dům vyrostl na místě původní chalupy v zahrádkářské kolonii. Čtyřčlenná rodina se sem přistěhovala před čtyřiadvaceti lety s vidinou života v bujné zeleni. Ohrobec se od té doby hodně proměnil, přesto je zahrada uzavřeným světem obklopeným vysokými stromy, a to hned ze dvou stran.
Na velkorysou dubovou terasu se vejde s přehledem celá rodina. Šedavá patina tvrdého dřeva se perfektně doplňuje s odstínem kamenné zídky
Právě tato přírodní kulisa se propojuje s přírodním pojetím zahrady, která začala dostávat současnou podobu před čtyřmi lety, kdy majitelé oslovili zahradní projektantku Kateřinu Pospíšilovou. Na ní bylo nejen začlenění plánovaného jezírka, ale také řešení terénních úprav. Hlavní část zahrady totiž leží ve svahu. I když nešlo o extrémní převýšení, vyvstala poměrně složitá otázka, na kterou si majitelé přes různé úvahy nedokázali odpovědět.
Umístění jezírka o ploše větší než sto metrů čtverečních do svažitého terénu totiž nebylo vůbec snadné. S úpravami svahu se tedy začalo už u domu, kde zmizelo několik desítek centimetrů původní zeminy, čímž se převýšení terénu výrazně zmenšilo.
Jak se ale ukázalo, na první pohled problematický svah má i pozitivní stránky. Dal se efektivně využít pro začlenění vodopádu, který se stará o hezkou podívanou a uvádí vodu v jezírku do pohybu. Terénní úpravy ovšem odhalily další výzvu – extrémně jílovitou půdu, se kterou se muselo při zakládání zahrady počítat.
Ve jménu přírody
Zahrada se sice neprezentuje vyloženě jako přírodní, ovšem na první pohled je jasné, že komunikuje s okolím. Přirozeně se totiž napojuje na les, který navazuje na hlavní část pozemku. Majitelé se navíc přesvědčili, že se budování zahrady nedá oddělit od domu. Nakonec se rozhodli pro razantní krok a zvětšili okno v přízemí, které tak dokázalo okolní zeleň vnést doslova do kuchyně. Paní domu má zahradu jako na dlani během celého dne, a je za to ráda.
I když je zahrada stále ještě mladá a některé části čeká postupné dolaďování, už teď je neskutečně živá a během ročních dob proměnlivá. Oba majitelé museli uznat, že vodní hladina je tím nejlepším divadlem a kromě toho působí jako nejlepší letní klimatizace, kterou si mohli na vlastním pozemku dopřát.
Od terasy až na dno
Majitelé si propojení domu se zahradou užívají i na terase, která tvoří jakýsi předpokoj zeleného světa. K jezírku to mají jen pár metrů. Jeho realizaci před dvěma lety svěřili specializované firmě Jaroslava Pešičky, jehož úkolem bylo nejen vytvoření dva a půl metru hlubokého jezera, ale také stavba přilehlé dubové terasy. Ta se s jezírkem přirozeně prolíná v organických tvarech a svou šedavou patinou do zahrady vyloženě zapadla.
Jen pár metrů od jezírka se nabízí prostor k odpočinku s plným talířem. Letní kuchyně ovšem v podzemí skrývá i další překvapení, a to vinný sklípek
I tak na majitele zbyla spousta práce. Bylo nutné postavit kamennou zídku a doladit převýšení mezi zahradou a jezírkem. Majitel i v tomto případě sáhl po tvrdém domácím dubu, ze kterého vznikly široké schody zaříznuté do plynulého oblouku. Velkorysé schody tak neslouží jen pro chůzi, dá se na nich i pohodlně sedět se šálkem kávy v ruce.
Jezírko je hluboké ze dvou důvodů. Tím prvním je přirozené chlazení vody, druhým, ačkoliv ne tím hlavním, je pohodlné koupání. V jezírku se dá potápět i do něj bezpečně skákat z terasy.
Podívaná ve vývoji
Majitelé okolí jezírka postupně dotvářejí tím, že do něj začleňují zajímavé kameny nebo originální kusy dřeva. Na zahradě se museli před lety rozloučit s velkým ořešákem. Zbyl z něj velký kořen, který očistili a nechali uložit do výsadby pod jezírko. Dnes mezi kořeny vyrůstají modrokvěté kakosty, které si se šedou patinou dřeva skvěle rozumějí.
Na zahradě dřív stával mohutný ořešák. Majitelé si tu na něj ponechali alespoň vzpomínku v podobě očištěného kořenu, který usadili do záhonu s modrokvětým kakostem
Majitelka nemohla odolat ani kusům smrkových kmenů, které se během let přirozeně vykotlaly a uvnitř zůstaly jen základy větví. Každý kus takového dřeva vypadá jako speciálně vytvořená plastika, z níž časem vzniknou netradiční stolky. Kromě toho na jezírko dohlíží vysoký keramický anděl, který sem svými organickými tvary přirozeně zapadá.
Důležitým tématem zahrady je také kámen. Najdete ho tu v mnoha podobách, jeden třeba šikovně vyřešil dilema, jak vytvořit roh vyvýšeného květinového záhonu z cortenového plechu. Tuto úlohu převzal šikovně tvarovaný valoun, do jehož dvou stran majitel zařízl drážky, a do nich usadil hrany cortenu. Propojily se tak industriálně vyhlížející slitiny s vyloženě přírodním materiálem.
Plány do budoucna
V pozadí jezírka stojí zahradní kuchyně s krbem, pod níž majitel umístil vinný sklípek. Okolí je teprve ve stavebním procesu, ale už tu stojí cortenový rám na uskladnění dřeva a časem tu v zákoutí za kuchyní najde své místo i zahradní sprcha.
Majitelé mají ještě hodně dalších plánů, ve spodní části zahrady by chtěli vysadit různé druhy drobného ovoce. Přímo u domu pak vznikne zákoutí s vyvýšenými záhony, na kterých poroste zelenina a bylinky.
Přerod bude čekat i keřový pás táhnoucí se od vjezdu na pozemek až dolů k zahradní kuchyni. Ten od samotného začátku fungoval jako „založiště“ pro rostliny ze zahrady, se kterými se majitelka nedokázala rozloučit a zachránila je pro případ, že by se do budoucna mohly hodit. Keře se tu natolik zabydlely, že tu už zůstanou. Stačí udělat několik menších úprav a zelená clona bude i nadále fungovat jako optický předěl od sousedního pozemku.
| Autorka zahradního projektu: Kateřina Pospíšilová, greencat |
|---|
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 10/2024.
Sledujte nás v Google Zprávách