Nezaměnitelný půvab České Kanady rozkládající se na jihu Česka u historické hranice Čech a Moravy a nedaleko od té rakouské láká výletníky i chalupáře. Krásnému dojmu ze zdejších vesnic prospívá i to, pokud majitelé nemovitostí propojí vlastní pozemek s atmosférou okolních luk, lesů a hornin, a zahrada se tak stane přirozenou součástí přírody.
To je ostatně filozofie pražského ateliéru Flera a jeho majitele Ferdinanda Lefflera, který si mimo jiné zakládá na udržitelnosti a laskavém přístupu k přírodě. Spolu s Kristýnou Vaverkovou navrhli projekt a venkovská zahrada u víkendové chalupy se po realizaci provedené ateliérem Za Mák proměnila v místo dokonale ladící s domem i okolní krajinou. Zároveň zachovává biodiverzitu a dbá na potřeby těch nejmenších místních živočichů.
Majitelé s dospělými dětmi už měli za sebou citlivou rekonstrukci domu, při níž architekt propojil jednoduché linie současné architektury s tradičním tvaroslovím venkovského stavení. Majitelčinou vášní je rozrůstající se sbírka umění, která se neomezuje jen na interiér, ale proniká i do zahrady. Přestože majitel v chalupě vyrůstal, změnám se nijak nebránil a spolupráce probíhala k oboustranné spokojenosti. Tři měsíce trval projekt, další tři měsíce se budovalo, zahrada je na fotografiích zachycena dva roky po výsadbě.
Svažitý terén
Pozemek o velikosti zhruba 1 500 m² stoupá do mírného svahu, což mu dodává dynamiku a půvab. Zároveň vyžadoval citlivé propojení obou úrovní tak, aby se majitelé nezdržovali jen ve velkorysém prostoru pod pergolou v bezprostřední blízkosti domu, ale měli chuť užívat celý pozemek a kochat se jeho poetickými zákoutími. Proto architekti dvě úrovně pozemku oddělili kamennou zídkou a propojili velkorysými dubovými schody. Celý projekt se jinak obešel bez velkých terénních úprav a dokonale využívá kouzlo pozemku, kterému rovinatý terén nemůže konkurovat.
Velkorysé a pohodlné schody lákají majitele i hosty do strmější části zahrady. Tam zůstává velká část louky neposečená
Před zahradními tvůrci byly i další úkoly. Vypořádat se s výsadbou nešťastně zvolených stárnoucích smrků, které tu zůstaly po původních majitelích, vytvořit přístupovou cestu z materiálu odpovídajícího lokalitě a postavit kůlnu na kola. U venkovských stavení je obzvlášť těžké vymyslet další praktickou stavbu tak, aby vypadala dobře a nepůsobila v místě cize. Kůlnu proto projektovali maximálně nenápadně, se zelenou střechou a zvolili poctivé materiály ladící s původním plaňkovým plotem.
Do venkovského prostředí se zámková dlažba nehodí, zcela by shodila celkové vyznění objektu a zahrady. Nejlepší službu udělá materiál pocházející z nejbližšího okolí. Při tvorbě zahrady terén naštěstí vydal spoustu kamenů a další si majitelé obstarali u místních traktoristů. Vznikla tak příjezdová cesta přecházející ve velké šlapáky v trávníku, a působí tak přirozeně, jako by na daném místě byla věky.
Zálivy lučního kvítí
„Plánování venkovských a krajinných zahrad vyžaduje precizní koncept a ukázněnost při jeho dodržování. I u venkovských zahrad často platí, že méně může být více. Je uměním vědět, kde s plánováním přestat a plochu zahrady už pozvolna předávat přiléhajícím loukám a lesům,“ píše o této zahradě Ferdinand Leffler ve své nejnovější knize Zahrada je pro radost (Host Brno, 2023).
Oplocení je součástí okolní zástavby a mělo by odpovídat jejímu charakteru, stejně jako materiál použitý na příjezdovou cestu
Přehledný pozemek vyloženě volal po dalších aktivitách, jako je klidné poležení v houpací síti, tiché meditační posezení, případně možnost setkat se s přáteli u ohně. Majitelé si tu tak mohou užít nerušené chvíle klidu i společenská setkání. Tvůrci zahradu rozdělili polopropustnou zelení a různé aktivity schovali do zálivů z lučního kvítí, keřů a stromů.
„Jsou to právě velké stromy, které zahradu dělají zahradou, a tak jsme na místo uschlých smrků vysadili mnoho druhově vhodnějších ovocných stromů a bříz,“ vysvětluje Ferdinand Leffler koncept, který ze zahrady udělal útulné pokračování okolní krajiny. Přes výtky majitelů, že stávající staré ovocné stromy neplodí, trval na jejich ponechání, protože právě jejich kmeny a koruny dávají zahradě potřebnou venkovskou poetiku. „Když jde o zdravé stromy, jsem ochoten se k nim třeba přivázat, aby zůstaly na místě,“ směje se Ferdinand. Bez nich by totiž pozemek působil sterilně a nehotově.
Rostliny našich babiček
K osvěžení i zalévání slouží voda ze starobylé funkční pumpy. Zahradě chybí vodní prvek, ale ten Ferdinand Leffler u míst sloužících jen k víkendovému obývání nedoporučuje. „Vodní plocha by měla mít pravidelný dohled, stačí, když se vám v jezírku v době vaší nepřítomnosti utopí ježek.“
Při budování terasy nikdy nešetřete místem. Materiál a vybavení by měly slušet domu i jeho okolí
Remízky a trvalkové záhony doplňuje ve vzdálenější části zahrady louka, další typický prvek venkovských zahrad. I když je neposečená, místu nesmírně sluší. Luční osivo si projektanti nechali připravit na míru. Majitelé sečou jen část, po které chodí, zbytek plochy může vykvést a odplodit.
Do květinových záhonů byly vybrány rostliny známé ze zahrad našich babiček v různých výškách a příjemné pastelové kombinaci. Jedinou výjimkou je vistárie pnoucí se po pergole. Její fialové hrozny květů působí trochu cizorodě, ale o to půvabnější je zeleň jejích bohatých listů po zbytek sezony. Záhony mají příjemné oblé tvary bez ohraničení, které stačí dvakrát do roka obrýt ořezávačem okraje trávníku, aby se zamezilo pronikání trávy na osázenou část.
Zahrada na první pohled nevyžaduje náročnou údržbu. Zato překypuje poetickými pohledy a energií, kterou předává všem, kdo se na ní octnou.
Umění v zahradě
Práce s uměním v zahradách bývá tématem nekonečných debat. Nejdůležitější rada zní – nepospíchejte, počkejte, až budete mít zahradu zažitou. Pak budete přesně vědět, jaké dílo vašemu pozemku bude slušet a zda se bude vzájemně podporovat, případně ladit s dalšími uměleckými kousky.
Citlivou instalací uměleckých děl mohou vzniknout oku lahodící zákoutí jako v této venkovské zahradě
Hledání rovnováhy mezi kvalitou díla, vztahem k autorovi a souladem s okolím je na zahradě podobné jako v interiéru. Citlivou instalací mohou vzniknout oku lahodící zákoutí jako v této venkovské zahradě.
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 5/2024.
