Po více než dvouleté rekonstrukci se letos znovu otevřela terasovitá zahrada u zámku v Lysicích. Její podoba se vrátila do konce 19. století a zdá se, že stejně jako tenkrát bude patřit mezi nejproslulejší zámecké zahrady na Moravě. Vznikala od 16. století jako doplněk vodní tvrze. Tu posléze nahradil zámek a změnila se i zahrada, v 18. století jí přibyla horní terasa.
Další změny se odehrály v 19. století, kdy lysické panství a zámek vlastnil hraběcí rod Dubských. „Místní stavitel Kajetán Vašíček navrhl velkou část úprav, včetně jedinečné sloupové kolonády s krytou dřevěnou pergolou ve střední části zahrady. Klasicistní kolonáda v této podobě, tedy s východem z interiéru zámku z druhého nadzemního patra, není jinde známá. Kajetán Vašíček také zjednodušil zazimování fíkovny, jediné dochované stavby tohoto typu u nás. Má posuvnou střechu na kolejnicích, kterou může ovládat pouze jeden člověk,“ pojmenovává hlavní rarity kastelánka zámku Martina Rudolfová.
Nedávno zrekonstruovaná zahrada v Lysicích sice nevyniká velikostí, zato návštěvníky nadchne unikátním členěním a stavebními prvky
Ojedinělost terasovité zahrady podpořilo mnoho rostlin i ornamentálních záhonů, treláže na terasových a ohradních zdech i drobné stavby jako včelín, altán nebo umělá jeskyně zvaná grotta. Zahrada zabírá pouhých 1,5 hektaru, ale návštěvníky uchvátí svou členitostí a zachovalostí – základní rozvržení se od dob barokní úpravy zásadně nezměnilo.
Náročná proměna
Ve 20. století byla zámecká zahrada zjednodušena a v roce 2021 začala rekonstrukce. Hlavním důvodem byl havarijní stav některých ohradních a terasových zdí, zídek, schodišť a zděných sloupů kolonády a také nedostatek vody pro zalévání i do kašen, původní zdroj totiž vysychal. Bylo potřeba změnit vše, jak zahradnictví, oranžerii a unikátní fíkovnu nacházející se vlevo od zámku, tak tři terasy situované vpravo v různých výškách.
Koncepce zahrady v 19. století byla velmi dobře promyšlená. Například větší vodní plochy se usazovaly do míst se silným spodním pramenem
Ve středním parteru vznikla takzvaná špalírová zahrada, u horní terasy zase Kapucínka zakládaná po vzoru menších italských kapucínských zahrad. Právě Kapucínku si kastelánka nejvíce oblíbila. Je totiž krásně barevná, komorní a z výšky na ni dohlížejí stoleté lípy.
„Nejsložitější a nejnákladnější bylo technické zajištění vody kvůli různým výškovým úrovním teras. Nově máme retenční nádrže, které jímají vodu ze střech kolonády a zámku, a také nový vrt. Vodárna míchá vodu z vrtu s tou z retenčních nádrží, aby rostlinám vyhovovala teplota závlahy. Automaticky ji programuje počítač a ovládá hlavní zahradník pomocí mobilního telefonu,“ vysvětluje Martina Rudolfová.
Květin nepočítaně
Zahradu nově zdobí například hortenzie a azalky či sasanky. Centrální terasu osvěžují tisy, habry a stromkové plnokvěté růže, které patří mezi odrůdy vyšlechtěné před rokem 1920. Geometricky pravidelně členěné záhony lemují plůtky z tisu. Za zmínku stojí také dračíky v několika velikostech a barevnostech nebo citrusovníky, vavříny obecné a další květiny a stromky i v nádobách sestavených do takzvaných ranžírunků. Muškátů je tu sedm set a voskovek dobré dva tisíce. Autoři mysleli na to, aby na zahradě stále něco kvetlo.
V zámecké zahradě stále něco kvete, třeba fuchsie a klívie
Nejen staromilce potěší, že většina původních stoletých stromů se zachovala, k zemi šly pouze dva kvůli špatnému stavu. Návštěvníci zahrady tak mohou obdivovat jinan dvoulaločný, letní sloupovité duby či katalpu i tradiční historické dřeviny, jako jsou liliovník tulipánokvětý, mišpule obecná a klokoč, ale i vzácnosti (metasekvoje čínská). Staré stromy v horkém létě poskytují přirozený stín, stejně jako lipová alej nad zahradou.
Sfingy a sochy
„Znovu jsme objevovali a vraceli původní barevnost pergole kolonády, kterou inspirovaly odstíny dřevěných prvků v Japonsku, jež několikrát navštívil jeden ze šlechtických majitelů zámku a panství Erwin Dubský. Restaurátorům dalo určitě nejvíce práce vytvoření dvou sfing vážících 250 kg, ty jsme znali jen z dobových fotografií a nedochovaly se ani fragmenty těch původních.
Část zvanou Kapucínka střeží sfingy a dělí ji několik schodišť
Řada nádob nebo i soch, které zdobíme vysazením květin, už není z terakoty, jde o takzvané výdusy. Podle zrestaurovaných originálů byly vytvořeny formy, a ty se vylily cementovou hmotou. Tak vznikly kopie odolávající vodě ze závlahy i povětrnostním vlivům, více než 150 let staré originály uchováváme v depozitáři,“ vypráví kastelánka.
Sladká tečka
Dalším velkým lákadlem je fíkovna, byť není velká. Napohled jednoduchá dřevěná stavba se zděným základem z roku 1835 získala v roce 1887 výjimečnou posuvnou střechu, která se na léto otevírá (zajíždí na přiléhající svah). Fíkovna představuje technický unikát, je to jediná dochovaná stavba tohoto typu v Česku. Fíky se v ní přestaly pěstovat za 1. republiky, potom objekt sloužil jako sklad. Ale před dvěma lety se sladké ovoce vrátilo na místo.
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 9/2024.
Sledujte nás v Google Zprávách