Zahrádka v říjnu musí uzamknout především zeleninové záhonky. Začíná také padat listí, takže začíná nekonečná práce s hráběmi. Mozoly na rukou pak vytvoří rýč.

Zrušíme záhonky kořenové zeleniny

Je třeba ukončit sklizeň především choulostivější zeleniny, například celeru a petržele. Kořenovou zeleninu nejprve vyryjeme a pak položíme na hromádky, aby před dalším zpracováním oschla. Nať zpravidla ukrucujeme, aby zůstal pouze vegetační vrchol – tzv. srdíčko. U celeru se rovněž zkracují kořínky na spodní straně bulvy a u řepovitých druhů se odstraňují celé kořínky. Ukládáme pouze zcela zdravé kořeny, mírně poškozené co nejdříve zpracujeme.

V zemi ještě může zůstat mrkev, celer, kadeřávek, pór, červená řepa nebo černý kořen. Je však dobré je ochránit před nízkými teplotami vrstvou listí a chvojí. Kdo pěstuje topinambury, nemusí s jejich sklizní pospíchat ani po příchodu mrazů. Vykopávají se těsně před konzumací, třeba až na Silvestra nebo na Tři krále. Pokud nechceme čekat na nové klíčky až do jara, můžeme přímo na záhon ještě vysévat kořenovou petržel pro přezimování.

Říjen je rovněž vhodným obdobím k dělení a přesazování. Jedná se například o reveň, známou spíše pod názvem rebarbora, kdy oddělujeme části s jedním až dvěma vegetačními vrcholy a vysazujeme asi 5 cm pod povrch půdy na vzdálenost 80 cm. Dále rozmnožujeme dělením například libeček, jehož kořen rozdělíme ostrým nožem a rány zasypeme dřevěným popelem. Sázíme do sponu 40 x 50 cm zhruba 6 cm pod zem. V tomto období lze dělit také zimní cibuli. Její trsy roztrháme na jednotlivé cibulky, které rozsadíme na vzdálenost 15 až 20 cm tak hluboko, aby ze země mírně koukaly jejich špičky.

Dříve se obvykle sklízela tak, že hospodář nejprve vyřízl hlávky a následně vyryl košťály. Dnes ale většinou nemáme tolik času, takže můžeme s klidem vyříznout nebo vytrhnout celou rostlinu ze země a teprve pak odstranit košťály. Při jejich odřezávání se však ponechává pod hlávkou několik listů, které jsou o dva až tři centimetry delší než samotný košťál. Během dočasného uskladnění poslouží jako ochranný obal hlávky. Výjimkou jsou kedlubny, kde odstraňujeme celé listy, aby nevadly.

Při mírnějších mrazech ještě můžeme nechat na záhoncích další měsíc hlávkovou kapustu, endivii, čínské zelí, polníček a špenát. S nimi zde zůstane i zimní salát vysetý přímo do záhonu s tím, že ho ještě vyjednotíme. Růžičkovou kapustu můžeme v mírnějším pásmu ponechat venku až do jara. Je ale dobré ochránit rostlinu vrstvou listí a chvojí. Květák s nedorostlými růžicemi by už venku sotva dozrál, lze ho však založit do vyvezeného pařeniště.

Pořádný kompost

Uvolněné záhony můžeme nahrubo zrýt a pohnojit kompostem nebo průmyslovými hnojivy. Nechceme-li, aby nám ležely jen tak ladem, osejeme je rostlinami na zelené hnojení, které později zaryjeme. I v tuto dobu však lze vysévat novou zeleninu, například kořenovou petržel, která má obdobné nároky na půdu jako mrkev.

Tip na pomocníka: Při úklidu větví z vaší zahrady je nejlepším pomocníkem štěpkovač, který nadbytečné větve změní v malý a lehce kompostovatelný materiál. Cenově dostupný, uživatelsky komfortní a zároveň výkonný je např. elektrický model VIKING GE 150 s plnicím otvorem ve tvaru čtyřlístku. Doporučená cena: 10 390 Kč.

Rostlinné zbytky nevyhazujeme, ale využijeme na kompost, který nám v příští sezoně určitě přijde vhod. Můžeme je ale také rozdrtit a rozhodit na záhony. Přes zimu si zachovají poměrně velké množství živin a na jaře se stanou výborným hnojivem.