Hlíva, na rozdíl od žampiónů, nepotřebuje po celou dobu vývinu absolutní tmu, ale naopak mírné světlo. Nejlépe se jí daří na přirozeně vlhkých špalcích z čerstvě pokácených listnáčů. Rozhodneme-li se pro její pěstování a nemáme-li na své zahradě vhodný pařez, který by se dal k tomuto účelu použít, seženeme si špalek topolu, břízy, dubu, buku, habru, olše nebo vrby cca o průměru 15 cm. Ten nařežeme na kusy dlouhé 30 až 40 cm. Řeznou plochu pak pomažeme zakoupenou sadbovou hmotou, kterou lze sehnat i přes internet. Po tomto „make-upu“ polena uzavřeme do polyetylenových pytlů a uložíme ve sklepě při teplotě okolo 15 °C.

Mohlo by vás zajímat

Hlíva ústřičná je zdravá i dobrá

Jít na houby není vždy úspěšné. Ale hlívy ústřičné je přitom v lesích plno. A můžeme si ji i snadno ...

Nejdéle do tří měsíců by je měla sadba prorůst, což je pro nás signálem, že bychom měli dřevo vyjmout a přenést ven na zastíněné místo. Tam špalky zasadíme asi z jedné třetiny do země a zakryjeme fólií, která je ochrání před vysycháním. Okolí každého špalku samozřejmě důkladně zalijeme a budeme dbát, aby nikdy nevyschlo.

Pařezy jsou perfektní

Autor: Shutterstock.com

Jednodušší to s pěstováním hlívy budeme mít, pokud již na zahradě nějaký ten pařez máme. Ty pak snadno sadbou naočkujeme, čímž zabijeme hned dvě mouchy jednou ranou. Zaprvé nebudeme muset shánět poražené dřevo a zadruhé si ušetříme práci s vykopáváním kořenů a přenášením dřeva z místa na místo.

Tentokrát však zvolíme při očkování odlišný postup. Do dřeva vyvrtáme širší otvory, do nichž vpravíme sadbovou hmotu, a následně je ucpeme vypařenou korkovou zátkou nebo zavoskujeme. V obou případech se nám plodnice nejspíš objeví na podzim nebo z jara a budeme je moci sklízet i několik let.