Tento starý a osvědčený zahrádkářský trik spočívá v tom, že se prázdné záhony osejí rychle rostoucími plodinami, jež do půdy vpraví živiny a prokypří ji. Po odkvětu tyto rostliny posekáme a zaryjeme do země, čímž záhony vlastně efektivně a ekologicky prohnojíme.

Aby bylo zelené hnojení co nejúčinnější, je třeba vysít takové rostliny, které nejsou příbuzné s těmi, které jsme na dotyčném místě letos pěstovali. Stejné druhy by půdu vysílily, odlišné ji naopak oživí a sníží riziko rozvoje nemocí a škůdců. Za ideální rostlinu je považována svazenka vratičolistá, která není příbuzná s žádnou z kulturních plodin pěstovaných na našich zahrádkách, a navíc rychle roste a dobře koření, i když je zrovna sucho.

Vhodnou rostlinou je také měsíček lékařský, jenž poskytuje hojivé účinky nejen lidem, ale také půdě. Odpuzuje například háďátka. Zahrádkáři často používají jako zelené hnojení rovněž vikvovité rostliny, protože dokážou do půdy vpravit notnou dávku dusíku. Potřebujete-li obohatit zeminu o tento prvek, vysejte vikev, hrachor, bob polní či zahradní, lupinu nebo pelušku. Hodí se i různé druhy jetele.

Hodně organické hmoty vytvoří také rostliny brukvovité, jako je řepka nebo hořčice. Nevyséváme je však na místo, kde se pěstovala brukvovitá zelenina.

Zelené hnojení sekáme hned po odkvětu, než se vytvoří semena. Ta by totiž mohla zahrádku nepříjemně zaplevelit.

Výhody zeleného hnojení:

  • obohacuje půdu o živiny a podporuje tvorbu humusu bez použití chemikálií
  • chrání půdu před vysušením, udržuje v ní vlhkost
  • brání růstu plevelů
  • poskytuje potravu půdním mikroorganismům, v době květu pak nabídne pastvu motýlům, včelám a čmelákům
  • ozdravuje půdu, která je unavená opakovaným pěstováním příbuzných plodin