Pověst, že škvoři lezou člověku do ucha a vrtají díry do bubínku, je rozšířena i v jiných zemích. V němčině se škvor nazývá Ohrwurm (ušní červ), ve francouzštině perce-oreille (ušní vrták) a s uchem ho spojuje i angličtina (earwig). Nikdo přitom neví, odkud se představa o škvoru jako ušním živočichu vzala. Pravděpodobnost, že vám spadne do ucha, není totiž o nic vyšší než u ostatních druhů hmyzu jeho typu.

Ze zoologického hlediska je škvor velmi zajímavým tvorem. Samičky láskyplně pečují o nakladená vajíčka a olizují je jako kočky, aby je zbavily patogenů. Podobně se pak starají o již vylíhnuté larvy, zpravidla po celé první stadium.

Škvoři se živí stravou živočišnou i rostlinnou. Právě kvůli tomu nemůžeme jednoznačně stanovit, zda jsou na zahradách ke škodě, či k užitku. Když se přemnoží, začnou ničit mladé lístky a květy okrasných rostlin, jako jsou jiřiny, chryzantémy nebo plaménky. Někdy napadají i ovocné stromy, například broskvoně. Mnohem raději ale požírají mšice a jiné drobné škůdce. V přiměřeném množství proto zahradě velmi prospívají.

U záhonu napadeného mšicemi můžeme umístit domeček v podobě starého květináče naplněného senem, který zavěsíme dnem vzhůru do výšky několika cm nad zemí. Škvoři se tu rádi zabydlí a v noci se budou vydávat na lov zahradních škůdců. Kdyby se pak náhodou přemnožili a začali páchat více škody než užitku, místo chemické likvidace bude stačit jejich domek přestěhovat na vzdálené místo.