Předně bychom k tuřínu neměli být nevděční, protože zřejmě zachránil spoustu našich praprarodičů před hladomorem. Kromě toho na něm můžeme ocenit vysoký obsah vápníku, což z něj učinilo zeleninu doporučovanou při osteoporóze a hojení zlomenin. Tuřín dále obsahuje i některé bílkoviny, vitamin C, karoten a velké množství vlákniny, která usnadňuje trávení a podporuje hubnutí.
Brukev řepka tuřín je plodinou velmi nenáročnou, o čemž svědčí fakt, že jí v minulosti bývalo dostatek i v dobách neúrody. Dokázala nasytit nejchudší vrstvy a domácí zvířata. Tuřín se pěstuje hlavně pro bulvy, ale existují i listové odrůdy, které lze zpracovat podobně jako špenát a kapustu.
Tuříny
Tuřín pěstovaný pro bulvy má delší vegetační dobu, a tak ho vyséváme už koncem března nebo během dubna. Semena klíčí i při nízkých teplotách, takže nemusíme mít strach, že je na ně ještě zima. Sejeme je do řádků od sebe vzdálených asi 40 cm, a ne moc nahusto, protože pak budeme vzrostlé rostliny protrhávat tak, aby mezi nimi byl rozestup 30 cm.
Záhon bude chtít po výsevu pravidelnou zálivku, později už stačí zalévat méně, aby rostliny neuhnily. Dlouhodobé sucho během léta ale také nesnesou. Jednou za čas záhon zbavíme plevele a tuříny okopeme. Bulvy se sklízí od září do listopadu a skladují ve sklepě podobně jako řepa a brambory.
Tuříny
Mladé se dají jíst syrové, ty starší a větší můžeme vařit, dusit, plnit, zapékat nebo naložit nakyselo jako zelí. Tuřín ozvláštní polévku z brambor a kořenové zeleniny, nastaví bramboráky, dají se z něj usmažit i hranolky. Během zimy vám poskytne množství důležitých vitaminů a minerálů, a přitom po něm neztloustnete.