Pámelník je velmi odolný keř, který pochází ze Severní Ameriky. Do Evropy se dostal na počátku 20. století a velmi rychle zde zdomácněl. Hlavním důvodem je to, že pámelníky můžeme pěstovat téměř ve všech pěstebních podmínkách. Daří se mu na slunci i ve stínu, dobře prosperuje i v poměrně znečištěném ovzduší, takže v některých aglomeracích majících špatné ovzduší vlivem průmyslu najdeme pámelník v parcích a zahradách velmi často. Navíc je to zdobný keř, který je v létě posetý drobnými růžovými kvítky a na podzim obsypaný bílými „praskacími“ kuličkami, jež vypadají velmi dekorativně.
pamelnik
Je to rovněž vysoce medonosná rostlina, a proto si ji mnoho zahrádkářů tolik oblíbilo. Pámelník je velkým zdrojem nektaru pro včely a čmeláky, během kvetení je obletován i motýly a dalším hmyzem. Doba kvetení je poměrně dlouhá, protože větvičky nakvétají postupně od jara až do podzimu, takže hmyz tu najde zdroj nektaru poměrně dlouhou dobu.
Nevýhodou pámelníku mohou být právě ony bílé či někdy růžové bobule, které keř zdobí na sklonku léta a na podzim. Jsou mírně jedovaté, pro lidi i zvířata. Po požití způsobují bolesti hlavy, nevolnost a zvracení. Pouze požití velkého množství vede například až k bezvědomí. Tyto kuličky vydrží na keřích i v době, kdy již opadá listí, a dokonce někde je najdeme na keři i během zimy, kdy slouží jako doplněk potravy pro ptactvo. Pokud tedy máte doma malé děti nebo domácí zvířata, je dobré zvážit pěstování tohoto keře.
pamelnik
Kterou odrůdu si vybrat?
U nás najdeme čtyři hlavní odrůdy pámelníku, které jsou nejvýraznějšími zástupci:
Pámelník bílý: patří k nejčastěji se vyskytujícím keřům našich zahrad a je také nejstarší odrůdou. Dorůstá zhruba do výšky 1,5 metru a rozrůstá se spíše do šířky než do výšky. Samovolně se rozmnožuje odnožemi, jeho květy jsou světle růžové a bobule mají bílou barvu.
Pámelník okrouhlý: je vzácnější než jeho bílý příbuzný, a to zejména proto, že se nedokáže přirozeně rozmnožovat odnožemi. Jeho horší množení však může být i výhodou, protože se vám „nerozleze“ nekontrolovaně po zahradě. Od pámelníku bílého jej rozeznáme tak, že jeho listy jsou menší, okrouhlé, a zejména tím, že kvete bíle, zatímco bobule mají růžovou až načervenalou barvu.
pamelnik
Pámelník Chenaultův: skvělá rostlina do svahovitého terénu. Byl vyšlechtěn tak, že dorůstá výšky maximálně 0,5 metru a je vhodný jako půdopokryvná rostlina. Spodní strana jeho listů má lehce modrozelenou barvu a jeho bobule mají rovněž růžovou až purpurovou barvu.
Pámelník Doorenbosův: velmi kompaktní keř dorůstající výšky až 1,5 metru. Jeho tmavě zelené listy tvoří pozadí růžovo-bílým kvítkům. Bobule mají bílou barvu jako u pámelníku bílého. Také se velmi hodí do živého plotu a je stejně jako ostatní jeho příbuzní mrazuvzdorný.
Jak pámelníky pěstovat a tvarovat?
pamelnik
Jak jsme již zmínili, pámelníky jsou velmi nenáročné. Snesou přímé slunce, polostín i stinná místa, takže je můžete pěstovat na okraji u cesty, u zdi, pod stromem, zkrátka kdekoli a nemusíte se obávat, že by se jim přestalo dařit. Nevyžadují ani žádné speciální pěstební podmínky, nepotřebují speciální zálivku navíc a krátkodobě snesou i extrémní sucha. Můžete je bez obav zasadit do půdy chudší na živiny, i s tím si dobře poradí.
Vzhledem k tomu, že se pámelníky využívají do živých plotů, je třeba u nich čas od času provést tvarovací řez. Na jaře vyřežeme staré a mrtvé větve, v létě, když jsou keře obrostlé, se provádí řez tvarovací. Pámelníkům řezy nevadí, velmi dobře znovu obrůstají.