Ocúny (Colchicum) se neřadí ke květinám pro každou zahradu. Jsou totiž prudce jedovaté, a tedy nebezpečné pro děti, domácí mazlíčky i hospodářská zvířata. Pokud se přesto rozhodnete pro jejich pěstování, měli byste je vysadit už začátkem srpna, aby stihly vykvést ještě tento podzim. Květy se objeví na holých stoncích, zatímco listy vyraší až na jaře. Tento zajímavý jev ocúnům vtiskl přezdívku "naháčci". Cibulky sázíme do těžší, živné půdy do hloubky asi 15 cm na vzdálenost 10 x 10 cm.

Během srpna by měly přijít do půdy rovněž cibulky lilie bělostné (Lilium candidum). Na rozdíl od jiných lilií, které se vysazují až v září a říjnu, tento druh vytvoří ještě před zimou přízemní listovou růžici, jež je schopna přezimovat. Zvláštností bílé lilie také je, že se sází poměrně mělce, vršek cibule zakryjeme jen 3 až 5 cm silnou vrstvou zeminy.

Nejlépe koncem srpna a nejpozději v září vysazujeme exoticky vyhlížející řebčíky (Fritillaries), které potřebují do zimy řádně zakořenit. Způsob výsadby se však liší podle druhu. Některé řebčíky vyžadují dostatek vlhka, jiné preferují suché prostředí. Suchomilné druhy bývá výhodnější vysázet do prodyšných nádob vystlaných drenážní vrstvou a takto je zapustit do země. Cibulky budou díky tomu lépe chráněny před vlhkostí a podmáčením.

Máte-li na zahradě stinná a vlhčí místa, určitě letos nepromeškejte výsadbu sněženek a bledulí jarních, které vám za půl roku zvěstují příchod jara. Také v jejich případě je nejlepší dobou pro výsadbu druhá polovina srpna, stihnout to však můžete ještě v září. Něžným květinkám s drobnými bílými kvítky se bude dařit v blízkosti opadavých stromů a keřů, mezi jejichž holými větvemi v předjaří prostoupí slunce. V létě je již olistěné dřeviny naopak před sluncem ochrání. Vhodným stanovištěm však bude také vlhčí půda okolo zahradních potůčků a jezírek.