Jako královna květin nesmí růže (Rosa) chybět na žádné zahradě. Možná právě přemýšlíte nad tím, že byste rozšířili svůj zahradní sortiment, nebo si plánujete koupit první keř.
Při výběru nezapomeňte na to, že vybraná růže by vás měla oslovit nejen, co se týká vzhledu, ale hlavně by se měla umět vyrovnat s podmínkami vaší zahrady. Například v drsnějších lokalitách pohlídejte odolnost vůči počasí, mrazuvzdornost a robustnost rostliny. V závislosti na místě, kam plánujete svou novou růži vysadit, posuzujte růstový habitus a chování při kvetení.
Abychom vám poskytli přehled o rozmanitosti růží, krátce vám vysvětlíme rozdíly mezi jednotlivými třídami a skupinami růží.
Záhonové růže
Pod tímto pojmem se skrývá mnoho různých odrůd. Kromě velkokvětých hybridních čajových růží se sem řadí také trsovitě kvetoucí floribundy a polyantky. Pravidelným řezem lze záhonové růže udržovat nízké, lze je vysazovat ve skupinách nebo na velkých plochách.
Keřové růže
Když se řekne růže, často se vám vybaví hustě kvetoucí keř. Podle jejich růstového habitu se takto označují keřové růže. V zahradě jsou všestranně využitelné, a navíc se o ně mimořádně snadno pečuje. Mnoho odrůd se proto skvěle hodí i do živých plotů nebo jako rostliny v pozadí, protože mohou dorůstat až 250 cm.
Kompletní průvodce pěstováním růží:
Pnoucí růže
Pnoucí růže se vyznačují bujností a obzvláště dlouhými výhony. V rámci této třídy růží se pnoucí růže opět dělí: Pravé pnoucí růže kvetou několikrát ročně a dosahují výšky kolem tří metrů. Naproti tomu ramblery tvoří velmi pružné výhony, které mohou dorůst až deseti metrů. Jsou vhodné zejména pro pěstování na pergolách nebo růžových obloucích. V rámci této třídy růží však někdy existují velmi velké rozdíly, a to nejen v růstovém habitu, ale také ve tvaru a barvě květů.
Zakrslé růže
Zakrslé růže se vyznačují kompaktním růstem, a proto se jim také říká miniaturní růže. Dorůstají do výšky jen asi 30-50 cm, a jsou proto vhodné do menších zahrad. Vzhledem k jejich malému vzrůstu je však lze vysadit i do květináče a ozdobit jimi terasu nebo balkon.
Zahradní růže
Zahradní růže vznikly v 19. století křížením opakovaně kvetoucích čínských čajových růží a evropských remontantních růží. Proto se jim často říká čajové hybridy. Zahradní růže patří k nejstarším moderním růžím a přinesly do pěstování růží mnoho pozitivních vlastností: například rozšířenou škálu barev, nové vůně a prodlouženou dobu kvetení. Negativní vlastnosti čínských růží, jako je zvýšená náchylnost k chorobám či nedostatečná zimovzdornost, jsou dnes díky úspěšné šlechtitelské práci sotva významné.
Ve srovnání s moderními odrůdami je péče o divoké formy obvykle jednodušší a jsou méně náchylné k chorobám rostlin
Planě rostoucí růže
Všechny moderní pěstované růže pocházejí z odolných planých růží. Už jen z ekologických důvodů má smysl se k těmto původním druhům vracet, protože jednoduché květy slouží jako zdroj živin pro včely a další hmyz. Plody (šípky), které se tvoří koncem podzimu, zase konzumují ptáci a najdou i uplatnění v kuchyni. Ve srovnání s moderními odrůdami je péče o divoké formy obvykle jednodušší a jsou méně náchylné k chorobám rostlin.
Historické růže
Historické nebo staré růže se pěstují v zahradách nejdéle. Řadíme sem ty, které se pěstovaly již před zavedením prvního čajového hybridu v roce 1867, i když jednotlivé odrůdy vznikly až později (například křížením dvou starých odrůd růží).
V závislosti na jejich původu lze v rámci historických růží rozlišovat například růže keltské, alba, damascénské a stolisté. Do skupiny patří především jednou kvetoucí odrůdy, protože opakované kvetení bylo vyšlechtěno až v průběhu 19. století.
Pro staré růže jsou charakteristické hustě dvojité, voňavé květy, statný vzrůst a pastelové zbarvení okvětních lístků.
Stonkové růže se vždy skládají ze dvou odrůd, a to proto, že většina růží netvoří přirozeně stonky, a z toho důvodu se kvetoucí záhonové nebo ušlechtilé růže roubují na speciálně vypěstované výhony planých růží
Půdopokryvné růže
Půdopokryvné růže nejsou nic jiného než nízko rostoucí záhonové nebo keřové růže. Nenáročné, vytrvale kvetoucí keře dosahují výšky přibližně 20 až 100 centimetrů a svou kvetoucí nádherou obvykle těší až do pozdního podzimu.
Půdopokryvné růže jsou zpravidla velmi odolné, ochotně kvetou a jsou dlouhověké. Nejlépe se osvědčují, jsou-li vysazeny ve skupinách po třech až pěti rostlinách na metr čtvereční, v závislosti na mohutnosti odrůdy.
Stonkové růže
Přesněji řečeno, stonkové růže se vždy skládají ze dvou odrůd, a to proto, že většina růží netvoří přirozeně stonky, a z toho důvodu se kvetoucí záhonové nebo ušlechtilé růže roubují na speciálně vypěstované výhony planých růží.
V závislosti na výšce stonku se jedna a tatáž odrůda nabízí jako zakrslá stonková růže (do 50 cm), polostonková růže (do 70 cm) anebo vysoká stonková růže (asi 90 cm). Takzvané kaskádové stonkové růže jsou zase odrůdy pnoucích odrůd nebo ramblerů, které byly naroubovány na divoké růže. Ty obvykle vytvářejí dlouhé, převislé výhony a dosahují výšky stonku kolem 120 až 140 centimetrů.
Voňavé růže
Vůně růží nejenže láká mnoho hmyzu, ale také doslova přivádí milovníky těchto květin k vytržení. Výběr vonných růží však není v porovnání s celou řadou odrůd růží až tak velký, protože v posledních desetiletích se bohužel šlechtění růží zaměřuje především na vzhled, tedy tvar a barvu květů. Výsledkem je, že mnoho moderních odrůd růží má jen malou nebo žádnou vůni.
Speciálně vyšlechtěné voňavé růže dnes často pocházejí ze silně vonících planých růží. Vyskytují se především mezi starými růžemi, anglickými růžemi, ale také mezi ušlechtilými růžemi.
Kvetoucí anglická růže Davida Austina ´Crocus Rose´ v zahradě
Anglické růže
Třídu anglických růží vymyslel Angličan David Austin. V roce 1961 se mu jako prvnímu šlechtiteli růží podařilo spojit v jedné odrůdě vlastnosti krásných, voňavých starých růží s vlastnostmi moderních čajových hybridů, které jsou známé svou schopností opakovaného kvetení a širokým barevným spektrem.
Zdroje:
Související články
Sledujte nás v Google Zprávách