M
adagaskarská palma - Pachypodium je známá domácí rostlina, oblíbená zejména mezi pěstiteli sukulentů. Má silný trnitý kmínek, z jehož vrcholů vyrůstají čárkovitě protáhlé listy, na první pohled nerozeznatelné od lístků oleandru. Ale není to jenom zdání. Tato rostlina je příbuzná s adéniem a také s oleandrem, po kterém jí zůstalo typické olistění. Že svým vzhledem připomíná palmu a pochází z poloostrova Madagaskar, už samo o sobě napovídá, odkud se vzalo její jméno.
V pěstitelské praxi se můžeme setkat prakticky se třemi druhy této exotické rostliny lišícími se tvarem nebo šířkou kmínku a rozsahem olistění. Jsou to Pachypodium lamerei, P. geayi a P. lealii saundersii, který na rozdíl od prvních dvou druhů pochází z Afriky.
Ve své domovině dorůstají tyto rostliny až několikametrové výšky a mají výrazně tlustší kmen. Daří se jim zejména na slunných a teplých stanovištích, kde rostou jako široké olistěné sloupy. Jejich vegetační kalendář je ovšem vzhledem k zeměpisné poloze opačný. Období jejich růstu spadá do našich zimních měsíců a období klidu zase na léto. Některé z nich mají velice krásné veliké bílé květy, které však pro mnohé středoevropské pěstitele zůstávají pouhým snem.
Pěstování
Pro Madagaskarskou palmu je v domácích podmínkách důležité umístění. Stanoviště bychom pro ni měli vybrat tak, aby jí po celý rok nechyběl dostatek světla a alespoň občas na ni dopadaly přímé sluneční paprsky. Během růstu potřebuje tato rostlina více vody, nikdy by však neměla déle zůstávat v misce. V období klidu je třeba zálivku omezit. Nenechme se vyvést z míry tím, že jí v tomto čase mírně opadají listy z předešlého roku, je to přirozené a vězme, že jí dorostou nové.
Pamatujme, že vegetačním obdobím Pachypodií je podle našeho kalendáře zima. Jako každý živý druh, tak i ony se však přizpůsobují evropským podmínkám, takže nám pravděpodobně nejvíce porostou na jaře a začátkem léta. V této době bychom je měli mírně přihnojovat tekutým přípravkem pro kaktusy a sukulenty, který se podle návodu ředí.
Pachypodia přesazujeme pouze občas, když vyrostou a kvůli lepší stabilitě potřebují větší květináč. Vyhovuje jim propustný a výživný substrát s pH okolo 7, který je dobré promíchat s pískem. (Lze přímo zakoupit substrát pro kaktusy a sukulenty.) Ve spodní části květináče pak má být menší vrstva hrubého písku, která slouží jako drenáž.
Stejně jako ostatní sukulenty je možné i Madagaskarskou palmu množit z odnoží. Ty jednoduše odřízneme, necháme několik dní zaschnout a pak zapíchneme do písčitého substrátu. Nádobu s řízky umístíme na teplém místě a budeme mírně, ale pravidelně zalévat. Při dělení buďme velice opatrní a raději používejme rukavice. Rostlina obsahuje velmi jedovatou šťávu, která je nebezpečná lidskému zdraví. Konkrétně v případě Pachypodia lealii saundersii ji afričtí domorodci používají jako šípový jed.
V
šechny druhy Pachypodia lze též množit ze semínek, která seženeme ve specializovaných prodejnách. Tento způsob je bezpečnější, ale trvá déle.
Choroby a škůdci Madagaskarské palmy škůdce příliš nepřitahují, občas se na ně ale mohou přenést z okolních rostlin. Pak je třeba použít doporučený přípravek pro ten který druh škůdců. Ani s chorobami si příliš starostí dělat nemusíme. Je pouze třeba si pohlídat optimální zálivku. Při nadměrné vlhkosti a chladu odumírají ve větším počtu listy včetně letošních. Ty však mohou žloutnout a opadávat i při úplném suchu.
-šum- Foto: www.profimedia.cz