Oměj podzimní (Aconitum carmichaelii) je vyšší trvalka, která dovede oživit zahrádku v době, kdy většina rostlin má již květenství za sebou a pomalu se chystá k zimnímu spánku. Je to především díky až 4 cm velkým modrofialovým kalíškovým květům, „zdeformovaným“ do tvaru, který připomíná starou prušáckou přilbu. Estetický vjem je umocněn jejich nahlučením do hroznů obrůstajících celou horní část až 140 cm vysokého stonku. Neméně zajímavé jsou i hluboce členěné dlanité listy s hrubě zubatým okrajem, které vyrůstají na dlouhých řapících pod květy na spodní části rostliny.

Planě rostoucí rostliny se vyskytují ve více než dvou stovkách druhů převážně v severních částech zemské polokoule. Vzácně se s některými můžeme setkat i na našem území, např. v Beskydech lze objevit oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum). Rostliny vyšlechtěné pro pěstitelské účely se liší především dobou kvetení a barvou květů.

Doba květu

Pozdní odrůdy, jako je náš oměj podzimní, jsou zajímavé právě tím, že období jejich květu vrcholí v září a říjnu. V mírnějších podmínkách nebo po včasném přenesení do chladné a světlé místnosti může pokračovat i během listopadu. Kdo se do takových květů zamiluje, může si pořídit např. Aconitum septentrionala, jejíž květy se objevují už v květnu, nebo některou z omějí kvetoucích v létě, jako je třeba A. x cammarum nebo A. henryi.

Jak rostlinu pěstovat

Omějím se povětšině daří na chladnějších polozastíněných stanovištích s kyprou humózní půdou, kde se drží mírné vlhko. Mohou to být severní strany budov, kamenných zdí nebo živých plotů, kde je vysazujeme ve větších skupinách nebo v sousedství jiných stínomilných květin, jako jsou čechravy (Astilbe), ploštičníky (Cimicifuga), jamarky (Astrantia) nebo plamenka latnatá (Phlox paniculata).

Na jaře je vhodné přihnojení rohovou moučkou, uleželým hnojem či jinými organickými hnojivy. Pro podpoření dalšího květenství je třeba odkvetlou rostlinu těsně nad povrchem půdy odstřihnout. Na záhoncích ponecháme pouze rostliny na semena.

Nejběžnější způsob množení je vegetativním způsobem, kdy ze země vyhrabeme oddenek a rozdělíme ho na několik částí s pupeny, které opět zasadíme. Je jedno, zda se k tomu odhodláme na jaře, či na podzim, v každém případě však nezapomeňme na rukavice.

Zajímavosti

POZOR, celá rostlina je od pilových tyčinek až po kořenové hlízky prudce jedovatá. Z obsažených alkaloidů je nejnebezpečnější akonitin, který patří k nejprudším jedům. Extrakt z oměje se proto ve středověku používal jako šípový jed nebo k trávení nebezpečné zvěře. Odtud také plyne pojmenování obzvlášť jedovatého bíle kvetoucího druhu (Aconitum vulparia) oměj-vlčí mor.

V léčitelství se dříve používala přiměřená dávka sušené hlízy na snižování horečky, zkoušet to však nikomu nedoporučujeme! Pro farmaceutické účely se hlízy sbírají těsně před nástupem zimy, kdy obsahují nejvíce alkaloidů.