Encyklopedie, rostliny, vilín, HamamelisVilíny (Hamamelis) patří ke skupině zahradních keřů, které do zahrádky přinášejí jaro. Svými květy nezvyklých tvarů dokážou oživit podřimující přírodu sotva začne mizet sníh. Většinou svítí jasně žlutými barvami, mohou být však i oranžové nebo lehce červené. Zblízka pak udivují svými neobvyklými tvary připomínajícími spíš mořské ježky nebo sasanky než květy stromu. Jsou to hluboce dělené, doslova roztřepené kalíšky s nachovým vnitřkem, které vyrůstají na krátkých stopkách, takže působí jako přisáté ke dřevu keře. Většinou pěkně voní, takže si pár větviček můžeme uříznout i do vázy.

Teprve po odkvětu začínají růst vejčité listy připomínající lísku. Ty pro změnu oživují zahrádku zase na podzim, protože vynikají šarlatově červenými barvami. Semena, která často dozrávají až za rok v následující zimě, jsou ukryta po dvou ve tvrdé tobolce připomínající oříšek se zobáčkem. Ta se po dozrání třasknutím otevře a vystřelí semínka až 10 m daleko. Vilíny obvykle dorůstají výšky 2 až 3 metrů.

Těchto zajímavých keříků existuje celá řada druhů a ještě více kultivarů lišících se barvou a dobou květu, především však nároky na přezimování. K nejznámějším patří vilín japonský (Hamamelis japonica), který ve své zemi roste planě v horských lesích. Většina druhů, především vilín virginský (Hamamelis virginiana) ale pochází ze Severní Ameriky a východní Asie.

Květenství Vilín japonský kvete v lednu až březnu a přibližně ve stejném období kvetou i ostatní druhy pěstované ve volné přírodě.

Pěstování Tyto nevšedně kvetoucí keře se vyjímají především jako solitéry v blízkosti domů nebo cest, vysazují se však v hájových partiích a v pozadí velkých skalek. Potřebují slunné nebo polozastíněné místo chráněné před větrem a mírně kyselou humózní, ne příliš propustnou půdu. Pro obyvatele městských částí bude potěšitelné, že vilíny dobře snášejí exhalace a většinou netrpí škůdci. Další zahradní kutily zase nadchne, že mnohé kultivary lze také pěstovat v přenosných nádobách. Ty ale musíme přes zimu zapustit do země nebo přenést na chráněné místo. Pokud vlastníme zimní zahradu, poohlédněme se po teplomilných hrnkových odrůdách, které kvetou právě v zimě. Encyklopedie, rostliny, okrasné dřeviny, keře, vilín, HamamelisI když si některé kvetoucí větvičky vilínu dáváme do vázy, věřme, že hluboký řez těmto keřům nesvědčí. Úplně stačí, když po odkvětu odstraníme poškozené a nápadně překážející větve a výhonky vyrůstající od kořenů.

Většina keřů rodu Hamamelis se rozmnožuje výsevem stratifikovaných semen nebo hřížením. To znamená, ohneme spodní větev k zemi, kde ji upevníme drátěným očkem, zbavíme olistění a přehrneme vrstvou země. Zakryté místo pak udržujeme trvale vlhké a za rok se přesvědčíme, zda větvička zapustila vlastní kořeny. Pakliže se tak stalo, můžeme ji odstřihnout od matečné dřeviny a přesadit.

Zajímavosti Už před příchodem Evropanů byl vilín virginský používán indiány k léčbě očních a ženských chorob. I dnes se jeho kůra a výtažky z listů využívají ve farmacii, kde jsou z nich vyráběny přípravky napomáhající léčbě popálenin a omrzlin, křečových žil, únavy nohou, ale také hemeroidů. V kosmetickém průmyslu jsou zase ceněny jeho schopnosti napomáhat ochraně pleti v nepříznivých podmínkách.

Encyklopedie, rostliny, okrasné dřeviny, keře, vilín, Hamamelis Encyklopedie, rostliny, okrasné dřeviny, keře, vilín, Hamamelis

-šum- Foto: www.isifa.com