Encyklopedie, rostliny, dřín, svídaI když se jedná o dvě samostatné skupiny, často jsou zahradnickými podniky nabízeny dohromady jako „svída, dřín“ nebo jenom pod latinským rodovým jménem Cornus. Jejich společnou vlastností je to, že dokážou oživit zahrádku v době vegetačního klidu, ať už se jedná o podzim, zimu, či brzké jaro.

Svídy se vyznačují pestrými listy a nápadně barevnou kůrou, která vyniká na zahrádce především v zimních měsících. Jsou to vděčné dřeviny, protože nemají žádné zvláštní nároky na pěstování, vyžadují pouze pravidelný každoroční řez. Dříny dorůstají výšky do tří metrů a jsou pěstovány především kvůli květům, které se často objevují už na konci zimy nebo v prvních jarních měsících. Na podzim zase vynikají pestře vybarvenými listy. Po odkvětu tvoří malé červené bobule natrpklé chuti, které však jsou spíše pro okrasu nebo slouží za potravu ptákům.

Dřeviny rodu Cornacea pocházejí z oblastí mírného pásma severní polokoule, odkud se za pomoci člověka rozšířili i do ostatních částí světa. Dnes je známo asi 40 až 50 druhů, se kterými se můžeme setkat jak v Evropě, tak v Severní Americe nebo ve Encyklopedie, rostliny, dřín, svídavýchodní Asii. U nás poměrně vzácně roste ve volné přírodě dřín obecný. Nejčastěji se vyskytuje v pahorkatinách do výše 750 m n. m., kde je celoročně teplejší klima.

Květenství

Podle druhu červeně zbarvené nebo bílé kvítky se čtyřmi špičatými nebo zaoblenými okvětními lístky a žlutým nebo modrým středem. Rozdílná je i doba květu, většinou však připadá na březen nebo blízké měsíce. Například dřín obecný kvete již od února, zatímco dřín japonský a svída japonská až v květnu.

Zajímavosti Bobule mnoha druhů dřínů a svíd se prodávaly ve formě sušeného prášku nebo odvaru proti celým řadám neduhů, jako například závratím, hučení v uších, nadměrnému pocení či předčasnému výronu semene aj. Pokud je dnes někdo sbírá, bude z nich spíše vyrábět sirupy nebo marmelády. Domácí producenti někdy užívají šťávu z lisovaných plodů k barvení vína, olej vylisovaný z pecek zase lze použít ke svícení.

Encyklopedie, rostliny, dřín, svídaPěstování I když svídovité dřeviny nejsou příliš náročné na půdu, zavděčíme se jim výživnou propustnou zeminou bez příměsi vápna. Nejlépe se jim daří na slunci, maximálně by měly růst v polostínu. Okolo kmene je třeba kypřit půdu a v zimě nahrnout mísy z mulčovací kůry. V teplých letních dnech samozřejmě musíme pamatovat na zálivku a vzpomenout si také na hnojivo podporující tvorbu květů a listové zeleně. Obvykle to bývá NPK s guánem.

Řez provádíme podle doporučení u toho kterého druhu, obecně však platí, že svídy s barevnou kůrou musíme v březnu hluboce seříznout, zatímco kvetoucí dříny řez nevyžadují. Plně jim vystačí, když jim na jaře odstraníme nežádoucí výhonky.

Dostupné odrůdy na našem trhu Svída bílá - Cornus alba: 40 až 60 cm vysoký keřík, dorůstající výšky 3 m. Dobře snáší řez a je vhodný pro živé ploty, stejně jako solitérní rostlina. Kvete v květnu až červnu, plody jsou bílé.Encyklopedie, rostliny, dřín, svída

Svída japonská - Cornus kousa: nádherný pomalu rostoucí keř s tmavě zelenými listy a velkými krémově bílými květy. Bez úprav dorůstá výšky až 7 m, kvete v červnu a červenci. Listy se na podzim vybarvují do sytě červených až vínových odstínů. Vyžaduje kyselou, stále vlhkou zem.

Dřín obecný - Cornus mas: rozložitý keř se sytě zelenými mírně chlupatými listy po obou stranách. Vykvétá již v únoru nebo v březnu, v srpnu dozrávají červené plody s vysokým obsahem vitaminu C. Lze ho použít jako stříhaný živý plot nebo volně rostoucí dřevinu dorůstající výšky až 5 m. Je nenáročný na půdu.

Encyklopedie, rostliny, dřín, svída Encyklopedie, rostliny, dřín, svída Encyklopedie, rostliny, dřín, svída

-šum- Foto: www.thinkstockphotos.com, www.isifa.com