Mateřídouška obecná (Thymus vulgarit L) je nižší bylinka, která se bude hezky vyjímat na skalce i při okraji větších záhonů. Dorůstá maximálně do 30 cm a má jemně vonící drobounké fialové kvítky uspořádané do hlavatého květenství. Lehce kořeněnou - až citrónovou vůni vydávají i menší podlouhlé listy, které mají většinou vejčitý tvar. Ty mohou být chlupaté, ale také ne, takže se nenechme mýlit. Ostatně mateřídoušky se mezi sebou velice často kříží, a tudíž skutečně „čistokrevný“ druh pořídíme jenom ve specializovaném zahradnictví. Jinak se pod tímto názvem často prodává i tymián, který se vzhledem i vůní mateřídoušce obecné nápadně podobá. Roste však do výšky, zatímco mateřídouška obecná je spíše plazivá.

S mateřídouškou se můžeme setkat prakticky po celé Evropě od nížin až po vyšší partie alpínského pásma, které sahá až do 3200 m n. m. Roste hlavně na suchých travnatých stráních, písčinách, stepích a nekosených loukách, kde převládá intenzivní slunečný svit. Většině druhů se výborně daří na místech s vápencovým podkladem, výjimkou je právě zmíněná mateřídouška obecná, která dává přednost kyselé písčité půdě, čímž se vlastně také liší od tymiánu.

Kdy mateřídouška kvete?

Hlavním obdobím květu jsou měsíce červenec a srpen, kdy také nejvíce voní. Má-li dobré podmínky k růstu, kvete většinou podstatně déle, takže se běžně s jejími kvítky můžeme setkat od května až do září.

Jak bylinku pěstovat?

Prakticky všechny druhy mateřídoušky potřebují suché a teplé - nejlépe plně osluněné stanoviště, maximálně polostín. Při nedostatečném osvětlení se mohou uchytit a dokonce vykvést, ale nebudou vonět.

Co se týká půdy, dává mateřídouška obecná přednost kyselejší hlinito-písčité, většina ostatních druhů preferuje mírně zásaditou. Kromě klíčení nebo zakořeňování nových rostlin vyžaduje minimální zálivku. Většinou se rostlinkám nejlépe daří, když vyžijí z toho, co Pán Bůh dá. S hnojivem se jim raději zdaleka vyhněme, připravilo by je o vůni a pravděpodobně i o léčivé účinky.

Rostliny déle vegetující na jednom stanovišti vytvářejí bohaté husté trsy, z nichž lze na jaře nebo po odkvětu odebírat řízky. Množit lze ovšem i výsevem přímo na záhon, kde semínka jenom lehce zatlačíme prkénkem. Pro začátek je však nejvhodnější nákup předpěstovaných bylin. Pokud je hned nepřesadíme, vydrží nám i v květináči.

Kdy a jak mateřídoušku sbírat?

Pro léčebné účely sbíráme mladé (nezdřevnatělé) kvetoucí části rostlin. Používáme nůžek, abychom zbytečně nepoškodili rostliny. Využijme k tomu suchého počasí - nejlépe okolo poledne, kdy má mateřídouška nejvíce silic. Sušíme ji v malých vrstvách a ve stínu na dobře větraném místě. Rozhodneme-li se pro umělé sušení, neměla by teplota přesáhnout 35 °C.

Zajímavosti

O příznivém působení mateřídoušky by se daly psát báje. Podle Karla Jaromíra Erbena se osiřelým dětem stala květinou, v níž našly útěchu, protože jim připomínala zemřelou matku. Pragmatici však spíše ocení, že obsahuje velké množství silic, flavonoidů, kyseliny ursolové, tříslovin a hořčin, které ji obdařily podmanivou vůní i léčivými účinky.

Mateřídouška navozuje klid, pomáhá při bolestech hlavy, závratích a nervových slabostech. Většinou se připravuje formou čaje, který je současně velmi účinný při onemocnění horních cest dýchacích, jako je kašel, zánět průdušek nebo chřipka, je však s úspěchem podáván při zažívacích potížích. Její výtažky se rovněž přidávají do relaxačních koupelí. Ty současně působí proti lupům, akné a napomáhají hojení poraněné kůže.

Mateřídouška se rovněž osvědčila jako koření, které se užívá zejména v italské, francouzské a německé kuchyni. U nás bude spíše známá jako likér, který se připravuje velice snadno louhováním ve zředěné lihovině.

Ochrana

Mateřídouška u nás patří mezi ohrožené rostliny, které se následkem průmyslového hnojení z luk vytrácejí. Bohužel přesto dosud není zákonem chráněna! Nehledě na absenci v zákoně je její vykopávání z přírody a přenášení do zahrádek hazard. Naděje na uchycení je u planých rostlin velice mizivá.

-šum-

Foto: www.isifa.com