Hlavní výhodou kalanchoe daigremontiana i tubiflora je, že se nám budou zelenat svěžími barvami a možná i kvést v době vegetačního klidu, kdy s pěstováním jiných okrasných rostlin bývají často potíže.

Patří do čeledi tlusticovitých, to znamená, že mají dužnaté listy s tuhým kožovitým povrchem: první jmenovaná ve tvaru ozubeného trojúhelníka světlezelené barvy, druhá tmavozeleně žíhaného válečku. Na první pohled jsou nápadné tím, že na jejich koncích vyrůstají spousty malých dceřiných rostlinek připomínajících stejnobarevné kvítky. Tím se ale nesmíme nechat zmýlit, protože oba dva druhy také vykvétají, a sice růžovými a žlutooranžovými kvítečky ve tvaru zvonku.

Do rodu kalanchoe náleží rostliny pocházející hlavně z Afriky, jejichž významnou skupinou jsou právě rostliny tlusticovité. Ve své domovině mohou dorůstat výšky až několika metrů, u nás je lze bez problémů pěstovat i v menším květináči.

Květenství

V našich podmínkách během zimních měsíců.

Pěstování

Zmíněné rostliny patří k nejméně náročným pokojovým rostlinám, kterým vyhovuje suchý vzduch, takže jsou vhodné i do bytů s ústředním topením. Uchytí se prakticky v jakékoliv půdě, ale nejlepší bude hlinitopísčitá směs určená pro kaktusy a sukulenty. Ani květináč nemusí být velký, plně postačí už od průměru 10 cm. Pokud budeme mít větší nádobu, budou větší i rostliny. V bytě mohou dorůst až jednoho metru, což většinou není ani příliš hezké. Pak je můžeme jednoduše odstřihnout, vršek nechat zakořenit ve sklenici s vodou a znovu zasadit. Nejjednodušším způsobem množení však bude využití dceřiných rostlinek z konce listů, které mají vyvinuté drobné kořínky a po odpadnutí samy zakoření. Těch bývá tolik, že spíš budeme mít problém s jednocením, aby se nám rostliny nezačaly množit jako plevel.

Hlavní výhodou zmíněných rostlin rodu kalanchoe je to, že je mohou pěstovat i úplní laici, kteří si nedělají velké starosti s udržováním vhodné teploty, zaléváním ani hnojením. Proto se také doporučují pro začínající pěstitele - hlavně děti, jimž určitě nezajdou.

Trochu složitější už to bude s květenstvím, které je tak trochu za odměnu. Abychom se ho dočkali, musíme rostlinám dopřát nižší teplotu mezi 10 až 15 °C. To se nám nejlépe povede na okenním parapetu, v jehož těsné blízkosti není žádné vytápění, nebo je alespoň vypnuto.

Foto: www.isifa.com