Voňavá levandule lékařská

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je nádherná modře kvetoucí trvalka, která si svojí vůní získá srdce zanícených zahradníků i amatérských pěstitelů.

Příjemné aroma vydávají všechny její části, nejvíce ze všeho však voní jasně modré nebo nafialovělé kvítky, uspořádané v úzkých vzpřímených klasech. Vyrůstají na vrcholku lodyhy vstřícně obrostlé podlouhlými čárkovitě kopinatými listy šedozelené barvy. Tato polodřevitá rostlina dorůstá výšky až 120 cm, existuje však řada menších, třeba jen 20 cm vysokých odrůd, které je možné pěstovat i v truhlíku za oknem.

Levandule náleží k menšímu rodu s 25 druhy stálezelených keřů a polokeřů vyskytujících se v teplých a suchých oblastech s kamenitou půdou. Jejich původní vlastí je hlavně Středomoří včetně nejbližších oblastí Afriky a Asie. Díky mimořádné oblibě se však teritorium této byliny postupně rozšiřovalo. Dnes je pěstována především v jihovýchodní Francii, daří se jí však i v našich zahrádkách.

Květenství

U nás obvykle v červenci a v srpnu, ale může se protáhnout. (Květy k sušení nebo lisování oleje sbíráme na začátku květenství.)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vlastnosti

Levandule patřila již od starověku k oblíbeným aromatickým rostlinám. Už staří Řekové ji využívali jako léčivku – zejména proti kašli a přidávali ji coby koření do pokrmů. Bylo známo, že má blahodárný účinek na nervy a napomáhá při zklidnění po psychickém vypětí. Římané proto její využití rozšířili a začali přilévat levandulový olej do osvěžujících koupelí. I dnes je levandule přidávána do směsí bylinek používaných při bolestech hlavy, nespavosti a nervozitě. Z jejích květů se lisuje olej sloužící k výrobě kosmetických i farmaceutických prostředků. Levandulová vůně kromě toho zapuzuje moly, a proto se dávají sušené klásky do šatníků.

Pěstování

Této rostlině se nejlépe daří na výsluní, v jakékoliv sušší, nejlépe hlinito-písčité půdě. Menší odrůdy se pěstují na skalkách, větší ve volných přírodních partiích, především stepního charakteru. Své místo však levandule najde i na obrubnících nebo přímo v bylinkových záhonech a lze ji též využít jako živý plot. Dáme-li přednost okennímu květináči, musíme pro ni vybrat hodně široký, aby se rostlina mohla správně vyvíjet.

U rostlin v nádobách vystačíme s docela malou zálivkou, zavlažování levandulového záhonku můžeme klidně svěřit sv. Petru.

Levandule přečkají zimu bez obtíží, a pokud vymrznou, obrazí většinou znovu. Ve vyšších polohách můžeme pro jistotu jejich kořeny obložit chvojím, rostliny pěstované v nádobách přeneseme do studeného skleníku či zimní zahrady.

Velikost rostliny lze redukovat řezem, který je prakticky nutností. Prořezávat můžeme během celého vegetačního období, nejvhodnější dobou pro tvarování je však březen a duben, kdy zkracujeme celý keřík o jednu třetinu.

Množení

Jarním výsevem do pařeniště, kde semena zhruba do 5 týdnů vyklíčí. Přibližně 10centimetrové rostlinky přesadíme do květináče nebo na záhon do sponu 30 až 50 cm. Dospělé byliny můžeme množit i odebíráním řízků, které provádíme začátkem léta.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com

+ Přidat inzerát