Má nápadné květy složené z protáhlých bílých kvítků jazýčkovitého tvaru se žlutým středem, které tvoří vyklenuté květní lůžko se žlutými trubkovitými kvítky. Nese je 30 až 50 cm vysoká lodyha, řídce obrostlá dvakrát až třikrát zpeřenými listy, dělenými v drobné nitkovité úkrojky.

Tato rostlina pochází z východního Středomoří a Přední Asie, zásluhou člověka se však rozšířila téměř po celé Evropě a roste i v Severní Americe a Austrálii. U nás ji můžeme potkat na rumištích, podél cest nebo v polích, kde bují jako plevel. Při volném sběru buďme obezřetní, abychom ji nezaměnili s „nepravým“ heřmánkem římským, který nevoní. Pokud si nejsme jisti svým čichem, rozkrojme na polovinu květní lůžko. Pouze u heřmánku pravého je duté.

Květenství

Ve volné přírodě vykvétá od května až do října, u pěstovaných kultur lze toto období ještě ovlivnit dobou výsevu. Plodem je drobná neochmýřená nažka veliká asi 1 mm.

ČTĚTE TAKÉ:

Vlastnosti

Heřmánek řadíme k rostlinám s největším obsahem léčivých látek. K těm nejdůležitějším patří silice, které mají protizánětlivé a desinfekční účinky. Heřmánkové čaje se podávají hlavně dětem, kterým výrazně pomáhají při nadýmání a dokážou je i mírně zklidnit.

Zevně se heřmánek používá do hojivých koupelí na rány, připravují se z něj masti hojící spáleniny a zánětlivá onemocnění, často je také využíván jako kloktadlo při zánětu ústních dutin.

Pěstování

Heřmánku se bude dařit na osluněném stanovišti s lehkou hlinitopísčitou půdou, která obsahuje dostatečné množství živin. Kyselá zemina mu nesvědčí!

Jako dospělá rostlina nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Stačí, když budeme záhonek zbavovat plevelů a dohlédneme, aby nedocházelo k trvalému zamokření nebo vyschnutí půdy.

Květy k sušení sbíráme v době, kdy jsou bílé jazýčkovité lístky ve vodorovné poloze a středy květů zůstávají ještě nízké. Obvykle 3. až 5. den po rozkvětu.

Rozmnožování

Semena heřmánku vyséváme na odplevelený a lehce uválcovaný záhon do mělkých, asi 1 cm hlubokých řádků vzdálených 40 až 45 cm.

Nikdy je nezahrnujme hlínou ani neudusávejme půdu prkénkem, k vyklíčení potřebují světlo! Výsev můžeme provádět na jaře nebo na podzim podle toho, kdy chceme sklízet květ. Podzimní výsev je nejefektivnější, doporučuje se od poloviny srpna do poloviny září, kdy je dostatečné vlhko a teplo. Vzešlé rostlinky v pohodě přečkají zimu, koncem března je můžeme proplít a v průběhu května až června už sklízet první květy. Během sezony lze očekávat 3 až 4 sběry.

Zimní výsev můžeme provádět od poloviny října třeba i do zmrzlé půdy s mírnou sněhovou pokrývkou. Semena vyklíčí brzy na jaře s tím, že se doba sběru posune asi o tři týdny.

Jarní výsev probíhá v březnu a dubnu do vlhké půdy, přičemž v červnu až srpnu se můžeme pustit do první sklizně. Za příznivých podmínek lze sklízet ještě jednou v září.

Na menších záhoncích se vyplatí heřmánek vysazovat z předpěstované sadby do sponu 30 cm.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com