Její až 10 cm veliké růžice s velkým šedavožlutým terčem obklopeným paprsky vysušených lístečků zdobily horské stráně, kde je před pasoucími zvířaty chránily ostnaté listy. Kam ale nemohly kozy, tam se dostali pasáčci, kteří odřezávali květní úbory a pochutnávali si na jejich masitém lůžku. Dnes pro ni zahrádkáři vyčlenili čestné místo na skalce, kde oslňuje slaměnými sluníčky, lze ji však též pěstovat jako užitkovou rostlinu.
Pupava bezlodyžná
Pupavy patří k hvězdicovitým rostlinám, což už samo o sobě předurčuje vzhled jejich květenství ve tvaru rozzářeného sluníčka. Rod pupava čítá zhruba 28 druhů jednoletých až vytrvalých rostlin s pichlavými listy tvořícími přízemní růžice, z jejichž středu vyrážejí větší samostatné bezlodyžné květy nebo květní uskupení. Rostou na sluncem zalitých chudých půdách Evropy a Asie. V naší přírodě se vyskytuje pouze naše pupava bezlodyžná, která je zařazena mezi chráněné rostliny.
Květenství
Od června do září.
Vlastnosti
Pupava bezlodyžná patřila k vyhledávaným pochoutkám i léčivkám selského lidu. Vyříznutý střed květního lůžka chutnal podobně jako kedlubna, rozdrcený sušený kořen zase sloužil ke zlepšení chuti k jídlu, podpoře vylučování či se přidával do lázně proti plísním chodidel. Dodnes se tato rostlina používá ve veterinární medicíně jako tzv. žírný prášek pro posílení mladých koní. Podle pupavy též lze předpovídat počasí, protože se její úbor ve vlhku zavírá a za sucha zase otevře.
Pěstování
Na plném slunci v chudé a dobře odvodněné půdě. Ideálním místem jsou vyvýšené skalky nebo suché pruhy podél jižních zdí.
Před vysazením se postarejme o drenáž, v bahnité půdě uhnívají lodyhy. Počítejme s tím, že se jedná o dvouletou rostlinu, a zajistěme si včas nové sazeničky. Často se však rozmnoží i samovýsevem.
Množení
Jako u většiny bodláků potřebují i semena pupavy bezlodyžné projít chladem, a proto je vysévejme ještě na podzim, nebo je vysejme do malých květináčků a nechme brzo z jara vyklíčit ve studeném a světlém pařeništi.