Jedlička je nejen na Vánoce, ale i do zahrady

Jedle — Typický tuzemský zástupce - jedle bělokorá

Symbolem Vánoc mnohých domácností je jedlička. Ovšem tenhle strom se stává také čím dál více oblíbený v zahradách. Důvod je jasný – je to odolný strom s ohromným množstvím druhů.

Rozpoznáte smrk od jedle? Mnozí to nedokážou, a přitom je to tak jednoduché – na smrku rostou šišky dolů, na jedli stojí jako svíčky. Smrkové jehličky jsou kulaté a špičaté, jedle je má ploché a na rubu jsou dva světlé proužky.

Pokud se rozhodnete pro vysazení jedle, rozvažujte. Má totiž několik výhod, ale i nevýhod. Například dřevo jedle je měkké a často se láme. Takže jedle u domu není zrovna ideální. Navíc ve stáří neusychá a nestojí jako holý strom, jako třeba smrk. Křehne, rozpadá se a láme. Na druhou stranu mají jedle velmi hluboké kořeny, takže hodně zpevňují půdu. Jsou tedy vhodnými stromy do svahů, které by třeba smrk dostatečně nezpevnil. V tomhle ohledu je ideální například u nás dříve hodně rozšířená jedle bílá.

Vlhko a mírně kyselá půda

Vypěstovat jedli ovšem není tak jednoduché. Je to celkem náročný strom, kterému vadí spousta věcí. Třeba půda musí mít ve většině jeho druhů mírně kyselé pH a být vlhká. Kultivary jsou většinou velmi vysoké, takže je třeba s tímto počítat. Musí mít dostatečný prostor kolem sebe, ale zároveň pro vysokou lámavost větví by měly být mladé stromky chráněny před větrem. Pokud nesplňuje váš pozemek žádnou z těchto podmínek, máte velmi omezený výběr. Sucho snáší dobře jedle sicilská, zásaditou půdu jedle ojíněná či dříve u nás hodně rozšířená jedle bělokorá. Tu ale kyselé deště, znečištěné ovzduší a dřevokazné houby zcela zdecimovaly.

Pár zajímavých druhů

Jedle Fraserova (Abies Fraseri) je ve světě známá spíše jako vánoční stromek. Vydává intenzivní vůni a dokáže si i po odříznutí udržet dlouhou dobu vzhled měkkého jehličí. Výhodou je, že dorůstá proti jiným druhům třeba jen do devíti nebo dvanácti metrů. Snáší zastínění, nikoliv však chladné prostředí. Lze ji dobře množit řízkováním.

Jedle bělokorá (Abies alba) byla dříve u nás nedílnou součástí lesů, zejména na horách. Výhodou proti jiným jedlím je její dlouhověkost, která dosahuje až pětiset let. Také se však musí počítat s tím, že dosahuje výšky až 45 metrů a má jedny z nejhlubších kořenů. Množí se ze stratifikovaných semen.

Jedle korejská (Abies koreana) je pomalu rostoucí menší druh, který se vyznačuje především svými zajímavými šiškami, které jsou namodralé až fialové.

Jedle španělská (Abies pinsapo) je druh, který můžete pěstovat pro jeho úžasnou korunu. Je hustá, krásně kuželovitá a hluboko zelená. Tento druh však potřebuje teplé podnebí a je hodně citlivý na znečištěné ovzduší.

+ Přidat inzerát