Rmen znáte. Jen si to neuvědomujete. Občas se třeba rozplýváte nad krásným heřmánkem, a přitom se vám moc nezdá, že by to mohl být on. Je příliš vysoký, řídký a květy jsou příliš velké. A i ty lístky asi nejsou to pravé. S velkou pravděpodobností se díváte na rmen rolní, který roste na místech, kde se nic jiného neuchytí, na místech písčitých, kamenitých a hodně slunečných. Nesnáší ho zemědělci, protože se jedná o velmi vytrvalý plevel, který rychle regeneruje, rychle se rozrůstá a potlačuje růst obilovin, kukuřice nebo řepky.

Můžete se ale také dívat na rmenec sličný, který se nesprávně označuje jako heřmánek římský. Ten je heřmánku ještě víc podobný, má dokonce i podobné silice. Na rozdíl od rmenu rolního ale je tohle také léčivka, která bývá například používaná proti migréně.

A jak poznáte rmen od heřmánku? Strašně jednoduše. Utrhněte kvítek a rozlomte ho vpůli. Heřmánek je dutý.

Žlutá

A pak tu máme ještě další rmeny, které vlastně nejsou rmeny. Jde o marunek barvířský – sytě žlutou rostlinku, která stejně jako rmen rolní roste na místech hodně kamenitých, písčitých, místech, kde nic jiného moc neroste. Proč ho řadíme mezi rmeny? Protože se mu dříve říkalo rmen barvířský, ale až v poslední době byl správně zařazen do rodu marunek.

A nezapomeňme na to slovo barvířský. Tahle výrazná květinka s mohutným polokulovitým středovým květním lůžkem bývala totiž zdrojem žluté barvy, která se dříve používala k barvení látek. Pokud ho utrhnete a nebude se vám zdát, že by v sobě měl nějakou žlutou barvu, možná jste natrefili na jeho poddruh marunka barvířského nepravého.