Místo, kde budeme chtít stínomilné trvalky vysadit, bychom měli nejprve dobře připravit. Půdu zryjeme, zbavíme plevelů a obohatíme o kompost. Pokud se stinný kout nachází pod stromy, dáváme přitom pozor, abychom nepoškodili jejich kořeny, v budoucnu by se víc větvily a mohly by vysázené trvalky omezovat. Zároveň posoudíme, zda je zde půda sušší, nebo vlhčí, zásaditá, nebo kyselejší. Podle toho sem pak volíme vhodné rostliny a jejich kombinace.

Na vlhkých a stinných místech se bude dařit například barvínku (Vinca), který patří k půdopokryvným rostlinám a po čase dokonale zakryje nevzhlednou holou zem. Dekorativní jsou jak jeho modré květy, tak lesklé, sytě zelené listy.

Ve vlhku si libuje také čechrava (Astilbe), různobarevně kvetoucí trvalka vytvářející bohaté trsy. Drobnými srdčitými kvítky růžové, fialové nebo nažloutlé barvy vás potěší škornice (Epimedium), zajímavou, byť silně jedovatou rostlinou je pak čemeřice (Helleborus), jejíž výrazné květy se otevírají i během zimy, stačí jen nepatrné oteplení.

Kvetoucí trvalky milující vlhko můžeme doplnit různými druhy kapradin, které květinám vytvoří krásné zelené pozadí.

Sušší půdu snesou například sasanky, konvalinky a bergénie, v tom nejhlubším stínu pak rozkvete bohyška (Hosta), na kterou je pěkný pohled i v době, když ji zrovna květy nezdobí.

Ve stínu se daří také některým kvetoucím keřům, těmi nejznámějšími jsou rododendrony a azalky, jež ale potřebují kyselejší půdu a zjara bychom je měli přihnojit. Různé kultivary dosahují různé výšky, k tomu je třeba při nákupu v zahradnictví přihlédnout.