Jednou z vděčných stálezelených skalniček je lomikámen (Saxifraga), jehož existuje rovnou na 400 druhů. Některé z nich se rozrůstají do zelených koberců, jiné vytváří bochánky mechovitého vzhledu. Dostupné jsou kultivary prospívající na slunci i odrůdy, jež preferují stín. Lomikámen začíná kvést velmi časně zjara, květy se často objevují už v únoru, kdy na zahradě ještě leží sníh.

Naprosto nenáročnou skalničkou je netřesk (Sempervivum), který ke svému růstu potřebuje naprosté minimum zeminy, a tak ho najdeme i v úzkých spárách mezi kameny. Rychle se rozrůstá a jeho dužnaté listy vytváří růžice různých barev, od zelené až modravé po červenou a fialovou. Netřesk vyžaduje chudou a suchou půdu, proto ho nikdy nevysazujeme na vlhká místa. Odumřelé květy a růžice pravidelně odstraňujeme.

Žádnou zvláštní péči nepotřebují ani rozchodníky (Sedum). Je třeba jim vybrat slunečné místo v písčité půdě chudé na živiny, potom už rostou zcela samy. Různé druhy a kultivary se liší tvarem i zbarvením listů, drobné kvítky pak bývají nejčastěji žluté, ale najdete i odrůdy kvetoucí bíle nebo červeně.

Zajímavou stálezelenou skalničkou je také pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites), jehož exotický vzhled může podobně jako netřesk ozdobit nejen skalku, ale také suchou zídku nebo střechu. Potřebuje teplejší a osluněné stanoviště, nejlépe mu bude na skalce natočené k jižní straně. Protože středoevropská zima pryšci příliš nesvědčí, na jaře bychom ho měli seříznout, aby zase bez potíží obrazil.

Jestliže se ve vaší skalce drží více vlhkosti a suchomilné rostliny by se v ní špatně ujímaly, můžete sem vysadit úrazník (Sagina), kterému se také přezdívá irský mech, ačkoli z botanického hlediska o mech nejde. Tato nenápadná půdopokryvná rostlinka vytváří měkké zelené bochánky, jež se zjara obsypou drobnými bílými kvítky. Úrazník se často vysazuje i do cestiček mezi nášlapné kameny, protože dobře snáší zátěž a občasné sešlápnutí mu neublíží.