Bromélie rostou většinou jako epitafní rostliny v korunách stromů jihoamerického deštného pralesa. Vodu proto nečerpají kořeny, ale sbírají ji svými tuhými listy, které svým tvarem připomínají okapy. Protože bromélie mívají drobné květy, našly si jiný chytrý způsob, jak přilákat hmyz k opylení: nápadně si vybarvily listové růžice, jejichž půvab opylovači zahlédnou i z velké dálky.

A ocení jej i lidé ve svých bytech. V našich příbytcích se osvědčila zejména Aechmea, která snese i sušší vzduch. Obecně je však nutné broméliím poskytnout celoročně teplotu nad 20 °C a dát pozor, aby na ně nešel průvan. Navíc by neměly být vystaveny přímému slunci, nejlépe jim svědčí polostinné místo. Zálivku provádíme napodobením padajícího deště přímo do nálevky listové růžice, nikoli ke kořenům do květináče. Ideální je voda dešťová, případně aspoň dostatečně odstátá. Kvetení podpoříme přihnojováním.

Bromélie vydrží kvést několik měsíců, po odkvětu však rostlina umírá. Naštěstí po sobě zanechává odnože, které můžete od mateřské rostliny opatrně oddělit i s kořeny a zasadit znovu do propustného substrátu.

Zcela nejznámější bromélií je ananas. Ten patří mezi druhy, které nerostou na stromech, ale v půdě, a díky tomu se dají pěstovat na plantážích pro lahodné plody. Zakoupíte-li v obchodě ananas, jehož růžice vypadá svěže a čerstvě, můžete ji ukroutit, odstranit zbytky plodu a otrhat z ní několik spodních lístků. Pak ji vložíte do sklenice s vodou, ale jen tak, aby nebyla ponořena do větší hloubky než 1-2 cm. Zhruba do měsíce na suchém a stinném místě by měla zapustit kořínky a být připravena k zasazení do lehké zeminy. Na vlastní plod si počkáte několik let; jakmile se začne klubat, měli byste mu dopřát hodně slunce i vody, aby byl sladký. Když se to podaří, z nových výhonů si pak vypěstujete ananasy další.