Mezi zlaticemi najdeme odrůdy vhodné pro menší i veliké zahrady; vysazujeme je jako výrazné solitéry i jako volně rostoucí živé ploty, které se rozzáří během března a dubna, kdy se ostatní dřeviny teprve probouzejí. Zlatice se někdy nesprávně označují jako "zlatý déšť" - tento název však přísluší jiné rostlině, a to prudce jedovatému štědřenci odvislému. Ačkoli ani zlatici není radno ochutnávat a neměli byste ji pěstovat, pokud chováte hospodářská zvířata, kontakt s jejími listy a květy vám nepřivodí podráždění kůže, jako to hrozí v případě štědřence.
Zlatice
Zlatici vysazujeme do lehčí, propustné půdy a zásadně na slunné stanoviště. Pokud by stála v polostínu, nevytvořila by tolik květů a nerostla by tak bujně. Zlatice se překvapivě dobře ujímá i v městských zahradách a parcích, kde je znečištěný vzduch; příliš náročná není ani na živiny, nesnáší však přemokření.
Nejbohatší záplava květů se objevuje na loňských výhonech, proto zlatici co nejdříve po odkvětu upravujeme jen lehkým tvarovacím řezem, kdy odstraníme vyčnívající větve a zabráníme přílišnému zahuštění rostliny. Už během léta na větvích můžete spatřit pupeny, připravené k rozkvětu v příštím roce. Tyto větvičky v prosinci ochotně rozkvétají ve vázách jako barborky a zkrášlují vánoční čas.
Zlatice
Jednou za tři až čtyři roky keř zmladíme tím, že seřízneme pouze nejstarší větve 10-15 cm nad zemí. Radikální řez celé rostliny není vhodný, protože nové výhony pokvetou až v dalším roce, a navíc zpravidla ani neobrůstají pěkně souměrně.
- Tip: Zlatici lze snadno množit hřížením: dlouhý výhon zjara ohneme k zemi a zasypeme zeminou. Jakmile zakoření, odstřihneme ho od mateřské rostliny a přesadíme na vybrané stanoviště.